Milujete čokoládu a nedělá vám problém smlsnout jí pořádný kus na posezení? Potom vás možná zarazí, že v minulosti byla čokoláda v tekuté podobě. Nejspíš netušíte, že vaše oblíbená pochoutka má za sebou zajímavou historii.
Kdysi měla čokoláda cenu zlata – tedy s trochou nadsázky. Jak je to možné? Mayové nebo Aztékové používali od 7. až do 16. století kakaové boby, surovinu pro výrobu čokolády, jako platidlo. Chtěli byste si od nich koupit v 16. století králíka?
Pak musíte z peněženky vytáhnout rovných 30 bobů. Aztékové si ve chvíli, kdy se roku 1519 se u dnešního mexického pobřeží vyloďuje španělský dobyvatel Hernán Cortés (1485–1547) cení pohár tekuté čokolády jako zlato.
Kakaové boby považují za trus
Tekutá čokoláda ale Evropanům ze začátku vůbec nechutná. „Jsou to pomyje vhodné pro prasata“ nechá se dokonce slyšet italský cestovatel Girolamo Benzoni (1519–asi 1570).
Když piráti přepadnou lodě přivážející z Nového světa do Španělska zlato, kakaové boby házejí přes palubu. Myslí si, že jde o ovčí trus. Ovšem nápoje s výraznou chutí přidá vanilka s cukrem, chutná už o poznání jinak.
Jeho typickou vlastností je výrazná chuť, která může leccos zakrýt, včetně přidaného jedu. Pro spoustu lidí, kteří by se rádi zbavili někoho nepohodlného, je to vítaná inspirace.
Vypije pohár odporného nápoje
Vůči čokoládě panuje nedůvěra, a to i u tak významných osobností té doby, jakou se stává papež Pius V. (1504–1572). Předpokládá, že by ho tím podezřelým nápojem někdo mohl zabít.
Vůbec proto není po chuti, že po něm kardinálové chtějí, ať rozhodne, jestli pití tohoto nápoje není porušením půstu. Například Dominikáni si myslí, že jde o jídlo, a tudíž by měla být v době půstu zakázána.
Přemůže se a v roce 1569 vypije jeden pohár novinky, která si jenom velice pomalu získává srdce obyvatel Starého kontinentu. Přežije to bez úhony. Kroutí ale hlavou nad tím, jak někdo může pít něco tak odporného.
Raději proto srdnatě prohlásí, že pitím čokolády nikdo půst neporučuje. Nesmí ji ale jíst v tuhé formě. Má to jediný důvod: Aby už měl od čokolády navždy pokoj a nikdy ji nemusel znovu ochutnat.
