V roztrhaném oblečení, prostřeleným lýtkem, rozcuchanými a špinavými vlasy, s hlavou však stále hrdě vztyčenou a pohledem nesmiřitelného revolucionáře. Stejně jako na onom slavném portrétu. Tak prožije své poslední dny Che Guevara, vrah s pověstí romantického hrdiny.

Ono „Che“ je vlastně přezdívka. V jeho rodné Argentině, stejně jako třeba v Bolívii, znamená „hej“ nebo „hele“, což jsou výrazy, které revolucionář používá tak často, až se stanou v podstatě jeho novým křestním jménem.

To pravé zní Ernesto (1928–1967) a jeden z hlavních tahounů marxistické revoluce v Latinské Americe ho dostane do vínku 14. června 1928. Když ovšem o více než 38 let později, 3. listopadu 1966 přistává v La Paz v Bolívii, aby tu napsal poslední kapitolu svého partyzánského tažení, je z něj uruguayský obchodník Adolfo Mena González.

Castrova pravá ruka

Změní se tehdy k nepoznání. Oholí si vousy a ostříhá většinu svých neposedných kadeří. S podobným maskováním se ostatně pár měsíců předtím úspěšně skrývá v obci Ládví u Prahy. Do Bolívie přijede zažehnout revoluci, jak jinak.

Když v roce 1959 po boku Fidela Castra (1926–2016) na Kubě konečně svrhne proamerickou vládu Fulgencia Batisty (1901 –1973) a pomáhá změnit zemi na komunistickou baštu, je na vrcholu.

Jako Castrova pravá ruka si zkouší, jak chutná moc na nejrůznějších postech v jeho vládě.

Československá epizoda

Ještě předtím je ale třeba se zbavit politických oponentů – představitelů svrženého režimu. Je to právě Che Guevara, který fakticky rozhoduje, koho poslat na smrt.

Je tak osobně zodpovědný za popravu stovek lidí, na jejichž poslední chvilky se rád zajde osobně podívat. V roce 1961 také pro Kubu zorganizuje první „tábor nápravných prací“. To už řídí ministerstvo průmyslu, ještě předtím šéfuje kubánské národní bance.

V roce 1965 už je mu ale Kuba malá, a tak se vzdá všech funkcí a vyrazí bojovat proti imperialismu do dalších částí světa s vírou, že pomocí partyzánské války dokáže kdekoliv cokoliv. Ozbrojený odpor ostatně hlásá celý život.

Jenže v Kongu se svými revolučními snahami neuspěje, a tak se po několikaměsíční zastávce v tehdejším Československu na konci roku 1966 vydává do Bolívie.

EPOCHAPLUS dodává:

Guevarův otec Ernesto vysvětluje synovu neklidnou povahu tím, že v žilách mu proudí krev irských rebelantských předků, účastníků povstání proti britské nadvládě v roce 1798. Pravdou je, že ho od mala cepuje spartskou výchovou.

Klidně ho jen v plenkách šoupne ven na mráz. Drsné metody s největší pravděpodobností přispějí k rozvoji astma, se kterým se Che Guevara potýká celý život. Touha porozumět své nemoci je zřejmě hlavní důvod, proč jde posléze studovat medicínu.

Nepomáhají, jenom práskají…

Ani Bolívie není pro zapáleného revolucionáře zemí zaslíbenou. Záda mu ukáží disidenti i bolivijská komunistická strana. „Nedůvěřivá, neloajální a hloupá,“ zapíše si o ní do deníku.

Doslova krachem pak skončí jeho pokusy naverbovat do svých řad místní obyvatele. Ti nejenže o jeho myšlenky nestojí, ale naopak velmi ochotně informují o přítomnosti a pohybu partyzánů bolivijské úřady.

Motivací je jim i 50 000 pesos, které bolivijský prezident René Barrientos (1919–1969) nabídne tomu, kdo pomůže revolucionáře najít.

„Rolníci nám neposkytují žádnou pomoc a mění se v informátory,“ povzdechne si Che Guevara v jednom z dalších deníkových zápisků. Během 11 měsíců, které v Bolívii stráví, není snad ani jediný den, který by mu dal větší naději na úspěch.

V patách má kromě bolivijské armády i elitní tým ze CIA, kterému má údajně při postupu radit i nacistický válečný zločinec Klaus Barbie (1913–1991). Smyčka kolem Guevarova krku se rychle utahuje.

EPOCHAPLUS dodává:

Svět a jeho problémy vnímá Guevara hlavně skrz osobní prožitky. Velkým zásahem je v tomto směru jeho putování po Latinské Americe.

V roce 1950 nejprve na motorovém kole procestuje venkovské provincie severní Argentiny a o rok později se vydá na motocyklový trek po Jižní Americe.

Během devíti měsíců, ve kterých urazí 8 000 kilometrů, se mu do paměti vrývají sociální nerovnosti a vykořisťování.

Živý je cennější než mrtvý

Je to nakonec právě jeden z místních, který dá bolivijským speciálním jednotkám 7. října 1967 echo o poloze Guevarova partyzánského tábora v rokli Yuro. Druhý den ráno se hrstka partyzánů ocitne v obklíčení několika stovek bolivijských vojáků.

Přesto následná bitva trvá skoro celý den. Na jejím konci se pár posledních přeživších partyzánů spasí útěkem, Guevara může ale s postřelenou nohou běhat jen těžko. Tváří tvář vojákům tak nakonec odhodí zbraň, rozpřáhne ruce a křikne: „Nestřílejte!

Jsem Che Guevara, mám pro vás větší cenu živý než mrtvý!“ Nemá tak úplně pravdu.

Zatímco CIA a americká vláda chce, aby byl po svém zatčení přemístěn do Panamy, kde má být podrobně vyslýchán, René Barrientos už dříve přísahá, že Guevarovu hlavu nabodne na kůl a vystaví na odiv v centru města La Paz.

Živý mezi mrtvolami

Konečně! Che Guevarovo zatčení spustí mezi vojáky vlnu oslav. Svázaný revolucionář, mířící v doprovodu ozbrojenců do nedaleké vesničky La Higuera, je cennou trofejí, působivým vítězstvím pro bolívijskou armádu.

Slavný zajatec je strčen do místnosti ve zchátralé školní budově. I teď, v momentě, kdy leží svázaný na holé zemi mezi mrtvolami svých padlých spolubojovníků, neopouští masku hrdého revolucionáře. Na následné pokusy o výslech nereaguje.

Jedna z mála vět, které vypustí z úst, je žádost o kuřivo. Potom, co se jeden z vojáků slituje a věnuje mu malý pytlík tabáku, usměje se a poděkuje.

Když se mu kapitán Espinosa později v noci pokusí vzít dýmku z úst, aby získal suvenýr, dokáže ho Guevara i přes svázané ruce kopnout tak, že narazí zády o zeď. Kontraadmirálovi Ugartechemu zase plivne při výslechu do tváře.

Rozmluvit ho dokáže až Felix Rodríguez (*1941), agent CIA kubánského původu, který po kubánské revoluci přijde o několik členů rodiny.

EPOCHAPLUS dodává:

Potom, co si Che Guevara před Rodríguezem zanadává na USA, přidá k dobru mimo jiné i historku, jakou náhodou se dostal na post šéfa kubánské národní banky.

Během jedné ze schůzí se prý Fidel Castro pídil po nadšeném ekonomovi (economist), jenže Guevara špatně rozuměl – slyšel komunistovi (communist) a tak se přihlásil. A na to konto z něj Castro udělal prezidenta kubánské národní banky.

Jako že byl zabit při přestřelce

Navzdory přání americké vlády Barrientos nařizuje Guevarovu popravu. Když mu to Rodríguez oznámí, revolucionář poprvé neudrží poker face. S bledým výrazem ve tváři pak vzkáže po agentovi manželce, aby se vdala a zkusila být šťastná.

Za jeho kata je vybrán sedmadvacetiletý seržant Mario Terán (*1941). „A nezapomeňte jak jsme se domluvili. Musí to vypadat, jako že byl zabit při přestřelce,“ připomenou mu těsně před aktem jeho nadřízení.

Terán kývne, tváří tvář Guevarovi se mu ale roztřesou ruce. „Vím, že si mě přišel zabít. Tak střílej, zbabělče! Zabiješ jen muže!“ rozkřikne se na něj jeho terč. Jsou to poslední slova, která kdy vypustí z úst.

Terán mu nejdřív prostřelí ruce a nohy, což donutí na zemi svíjejícího se Che Guevaru kousnout se do zápěstí, aby nezačal křičet bolestí. Pak střelec vypálí další dávku, tentokrát smrtelnou. Ve 13:10 místního času je Ernesto „Che“ Guevara prohlášen za mrtvého.