První koncentrační tábor nacisté zřídí v březnu 1933 v městečku Dachau západně od Mnichova. O jeho založení rozhodne tehdejší mnichovský policejní prezident Heinrich Himmler.

„Rozkládal se na ploše asi 15 hektarů, v nehostinné bažinaté krajině. Obytné bloky stály ve dvou řadách po 17 barácích. Na západ od tábora pak byla postavena kasárna SS,“ podotýká publicista Miloslav Moulis (1921–2010).

Celý systém tábora, jeho fungování a zacházení s vězni navrhne Theodor Eicke (1892–1943), jeden z předních důstojníků SS. Je to právě on, kdo prosazuje myšlenku, že si vězňové nesmějí ani na chviličku odpočinout od teroru, fyzických trestů nebo ponižování.

Bezdomovci, tuláci i homosexuálové

Jako první jsou v Dachau soustředěni němečtí komunisté a sociální demokraté zadržení během vlny represí, která následuje po požáru budovy Říšského sněmu. Společně s nimi se v táboře ocitnou i mnozí Židé, avšak tehdy ještě ne kvůli svému rasovému původu.

Brzy přibudou také tzv. „asociálové“. Za ty nacisté považují bezdomovce, tuláky, homosexuály, Romy, a dokonce i Svědky Jehovovy. Všichni tito lidé jsou zde uvězněni bez toho, aby se čehokoli dopustili.

Ti, kteří nemají to štěstí…

Židé – jako kolektivní skupina – se do Dachau poprvé dostanou v listopadu 1938. Tehdy je v táboře soustředěno asi 10 000 Židů, zbitých a zadržených během křišťálové noci.

Většina z nich smí po pár týdnech tábor opustit, avšak pod příslibem okamžitého odchodu z Německa. Tisíce dalších Židů, zadržených začátkem roku 1939, tu však najdou jistou smrt. „Zejména starší a nemocní lidé neměli naději, že nelidské podmínky přežijí.

Spisovatel dr. Alfréd Fuchs byl zavlečen do tábora 24. ledna 1941 a již za tři týdny nebyl mezi živými. V červnu 1942 gestapo neváhalo poslat do Dachau i 73letého dr. Truhláře a v září 1942 i 81letého Karla Feierabenda,“ vyjmenovává Moulis.

Za zdmi betonového pekla nakonec zemře více než 60 000 lidí, mezi nimi i český malíř a ilustrátor Vojtěch Preissig (1873–1944).

Vězně kosí epidemie tyfu

Vyklizení tábora zahájí nacisté až koncem dubna 1945. V Dachau tehdy panuje obrovský zmatek. Hromadí se zde vězni, evakuovaní před postupem spojeneckých armád z jiných táborů, a řádí zde epidemie skvrnitého tyfu.

Do transportů smrti pošlou esesáci zhruba 7000 lidí, na další evakuaci jim však nezůstane čas. 29. dubna, kolem půl šesté odpoledne vtrhnou do tábora americké jednotky a osvobodí zhruba 30 000 vězňů. Zpátky do Československa se jich vrátí 1974.