Osm až deset hodin denně stráví František Josef I. vladařskými povinnostmi. „Monarchův skutečný život se odehrával jen v jeho pracovně a u psacího stolu,“ tvrdí jeho komorník. Císař je vyhlášený asketa, jehož jedinou vášní je snad jen lov.

Pod slupkou upjatého vladaře, který je skoupý na city, se ale přece jen skrývá muž z masa a kostí – s velkou slabostí pro krásné ženy…

„Mám pocit, že mi již nenáleží tak, jak mi náležel doposud,“ strachuje se císařská matinka, arcivévodkyně Žofie (1805–1872), synových prvních lásek. Ač je František Josef I. (1830–1916) skálopevně přesvědčen, že vládně z Boží milosti a nikoho nad něj není, ve věcech sexu stavovské rozdíly nedělá.

V loži mladého panovníka se tak vystřídá hraběnka, baletka nebo dvorní šička. Pevné místo po dobu 13 let v ní má manželka drážního úředníka Anna Nahowská (1860–1931). Její dcera Helena (1885–1976) pravděpodobně pochází ze vztahu s císařem.

Na svět ale přichází v době, kdy již románku pomalu odzvání. Na scéně se totiž objevuje nový objekt touhy Františka Josefa…

Rozptýlení pro manžela

„Včera jsem byl se Sisi na Snu noci svatojánské od Shakespeara… Bylo to dost nudné a hloupé,“ zaznamenává si do deníku císař. Jeho vztah k divadlu (a obecně i k umění) se mění v roce 1885, když na prknech, která znamenají svět, spatří půvabnou herečku Kateřinu Schrattovou (1853–1940). „Od toho dne navštěvoval Burgtheater velmi často. Nevynechal jediné představení, v němž vystupovala paní Schrattová,“ líčí jedna z dobových klepen. Manželovo zaujetí pro umělkyni neunikne ani pozornosti císařovny Alžběty (1837–1898). „Ta byla většinu roku na cestách. Císař byl stále osamocenější. Císařovna si uvědomila, že mu musí obstarat nějaké rozptýlení a příjemnou společnost,“ doplňuje kněžna Eleonora Fuggerová (1864–1945).

Milostný trojúhelník

Sisi u vyhlášeného vídeňského malíře Heinricha von Angeli (1840–1925) objednává pro manžela portrét Schrattové. Pak už není problém zinscenovat v mistrově ateliéru „náhodné“ setkání. „Milostivá paní, přijměte prosím přiloženou pozornost jako výraz mých nejhlubších díků za to, že jste na sebe vzala tu námahu a seděla jste modelem k tomu andělskému obrazu,“ píše herečce krátce nato František Josef I. Jako dárek posílá smaragdový prsten.

Dalo by se říct, že je ruka v rukávě. Schrattová se stěhuje do blízkosti císařského sídla Schönbrunnu a v panovníkově přítomnosti se objevuje čím dál častěji. Patří téměř do rodiny. Ráda ji vídá i Sisi, pokud se zrovna zdržuje ve Vídni.

V jedné své básni si však císařovna neopomene do svého chotě rýpnout: „Důstojný kmet si našel novou lásku, byť na hlavě už nemá ani vlásku…“

Žertík šotka

To metropolí rakousko-uherského mocnářství se šíří peprnější hlášky. „Už jste to slyšel? Schrattová se prý pomátla na rozumu. Neříkejte, jak to? Řekla Františku Josefovi, že byl její první,“ koluje mezi lidem anekdota.

Další rozruch způsobí tiskařský šotek. Když císař zdolává horu Hohe Schrott v blízkosti svého oblíbeného letoviska Ischlu, místní tisk Ischler Wochenblatt informuje, že panovník pokořil horu Schratt.

Dodnes se spekuluje, zda byl vztah mezi Františkem Josefem I. a Kateřinou Schrattovou jen platonický.

Při císařových výbojích do cizích dámských ložnic se tomu příliš nechce věřit… Po tragické smrti císařovny Sisi v roce 1898 se ve Vídni dokonce šušká, že František Josef I. se svou dlouholetou přítelkyní uzavře manželství.

Vzhledem k jeho známému odporu k nerovným svazkům to však není příliš pravděpodobné. Kateřina Schrattová mu ale zůstává oporou až do konce života.