Jak rád by se Jindřich VIII. konečně pochlubil světu zdravým synem. Jenže léta běží a jeho manželka Kateřina Aragonská mu nedokáže přání splnit. Proto se jí rozhodne zbavit. Zapuzenou královnu nahradí Anna Boleynová. Ta mu následníka trůnu určitě porodí…
Dvůr anglického panovníka vydechne zklamáním… 7. září 1533 Anna Boleynová (asi 1501–1536) přivádí na svět zdravé dítě. Bohužel ne syna, jak všichni očekávali, ale dceru Alžbětu (†1603).
Nicméně Jindřich VIII. (1491–1547) se ze šoku brzy vzpamatuje. Jeho láska k manželce nepolevuje, a navíc mu Anna o pár měsíců později oznamuje, že je znovu těhotná.
Tentokrát ale porodí mrtvé dítě a radost králi neudělá ani počátkem roku 1536, kdy její další těhotenství skončí potratem. To už Jindřich nepřekousne. Jen ho to utvrdí v tom, že si i svou druhou ženu vybral špatně.
Doba, kdy Annu vášnivě zbožňoval, je definitivně pryč. Má plné zuby jejích drzých průpovídek a žárlivých scén. Sám si to vysvětluje tím, že ho „očarovala, svedla a do druhého manželství donutila pomocí čar a kouzel“. A nepochybuje, že „od ní se již chlapců nenaděje“.
Úkol pro prvního ministra
Cizoložství, incest a především spiknutí za účelem královy vraždy. To bude k obvinění ze zrady stačit. Jindřich VIII. souhlasí, aby se vše řádně prošetřilo, a jeho první ministr Thomas Cromwell (asi 1485–1540) začíná sbírat potřebné „důkazy“.
Annu zatknou 2. května 1536. Vyšetřovací komise jí sděluje všechna obvinění a poté nechává královnu převézt do londýnské pevnosti Toweru… Ostudná fraška. Jinak se soud s Annou Boleynovou nazvat nedá.
Tribunál se nejprve vypořádá se čtveřicí mužů, s nimiž se měla dopustit cizoložství a připravovat spiknutí proti králi. Byť obžaloba nepřednese jeden jediný věrohodný důkaz, všichni jsou odsouzeni k smrti.
17. května 1536 bude spolu s nimi popraven i Annin bratr, lord Rochford (*asi 1503), a to za údajný incest s královnou…
Milost nedostane
Na řadu přichází „zrádná“ Anna. Proces za velkého zájmu veřejnosti začíná 15. května 1536 ve velké hale Toweru.
Královna podle očitých svědků „dávala svým žalobcům moudré a zdrženlivé odpovědi, svými slovy se očistila tak jasně, jako by se vskutku neprovinila“. Anna všechno popře, současně je jí ale jasné, že smrti nejspíš neunikne. Zbývá poslední možnost.
Anna v souladu s dobovými zvyklostmi formálně připustí, že si zaslouží trest. Odevzdává se tak do rukou královské spravedlnosti a současně prosí o milost. Jindřich ale trvá na její popravě.
Profesionál z Calais
Bude sťata. Ne však sekyrou, ale mečem. Podle současné britské autorky Antonie Fraserové se „jednalo o poctu pro oběť, neboť její odchod ze světa bude pravděpodobně rychlý (sekyra někdy celou záležitost ohavně protahovala)“.
Kat, který do Londýna přijíždí z Calais (město na severu dnešní Francie, jež tehdy bylo anglickou državou), skutečně odvede profesionální práci.
19. května 1536 před ním Anna poklekne se zavázanýma očima a on jí jednou ranou setne hlavu. Tu spolu s trupem poté odnesou Anniny dvorní dámy zabalené do bílého plátna.
A protože popravčí nejspíš zapomněl objednat rakev, opatří kdosi z nedaleké zbrojnice dřevěnou truhlici na šípy. V ní je Anna Boleynová pohřbena v kapli svatého Petra v okovech v Toweru.
