Šlechtická rodina přihlíží soukromému opernímu představení. Dospívající synové se ale nudí a dcery by také raději trávily svůj čas jinak. Nudí se i jejich rodiče. Opera je spíše otázkou snobského životního stylu.
Zanedlouho si ale tenhle fascinující zážitek bude moci dopřát hudbymilovná veřejnost, kterou opravdu zajímá.
Ve florentském paláci italského mecenáše umění Jacopa Corsiho (1561–1602) probíhá v roce 1598 premiéra zhudebněné hry Dafne od italského skladatele Jacopa Periho (1561–1633).
Jde o úplně první operu, která se ovšem nedochovala. Druhou, již dochovanou Eurydiku, uvedl roku 1600. S operami a operními divadly se pak brzy doslova roztrhne pytel. V Benátkách se 6. května 1637 otevírá Teatro San Cassiano, první veřejný operní dům.
Dosud byla opera výsadou šlechty a duchovních, teď si na ni může zajít každý, kdo si koupí vstupenku. Operní horečka pak zachvátí celou Evropu. Vznikají další operní scény v Itálii (1654 v Neapoli) i jinde (1664–1667 Drážďany, 1668 Vídeň, 1669 Paříž).
Ženy mají zákaz
Opera od začátku bojuje i se zákazy. Například v Benátkách se v 17. století předvádění nových oper zakazuje v době adventního a velikonočního půstu. V Římě zase platí zákaz vystupování žen na veřejném jevišti. Jejich úlohy v operách proto přebírají kastráti.
Do umění se pletou i králové a císaři. V roce 1625 vystupuje v představení Entrée de Ballet na francouzském dvoře jako tanečník i sám francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643).
Také uměnímilovný Habsburk, císař Leopold I. (1640–1705), si nenechá ujít příležitost ke zpěvu a tanci.
24. ledna 1667 si „střihne“ jednu z rolí ve čtyřhodinovém jezdeckém baletu od italského básníka Francesca Sbarry (1611–1668).
Opera na jediné provedení
Vídeň 13. a 14 června 1668 zažije dvoudenní premiéru opery Zlaté jablko italského skladatele Pietra Antonia Cestiho (1623–1669). Operní kus musí kvůli jeho délce rozdělit do dvou částí.
Propojuje se s v něm antická mytologie s ukázkou moci habsburského císařského domu.
Paris na závěr předává jablko moci Markétě (1651–1673), manželce rakouského císaře Leopolda I. Kvůli jedinému představení vzniká třípatrové dřevěné divadlo, na výpravě se podílí 1000 osob, z toho 50 sólových pěvců.
Náklady na provedení tenkrát odhadli na 300 000 zlatých (v roce 1635 stálo stejnou částku panství Opočno v Čechách) a dílo proto z finančních důvodů už nikdy znovu neuvedou.
