Píše se 2. dubna 1792. Od vyhlášení nezávislosti Spojených států amerických uplynulo téměř šestnáct let. Nový stát se samozřejmě neobejde bez vlastní měny. Ministr financí Alexander Hamilton (1755-1804) ji právě uvádí na trh.

A nejsou to ledajaké peníze. Jejich přesné složení určuje zákon schválený Senátem a Sněmovnou reprezentantů.

Paragraf s nešťastným číslem 13 říká, že dolarovou minci tvoří přesně „1485 dílů čistého stříbra a 179 dílů slitiny.“Americká demokracie se teprve rodí. Touží se lišit i v označení měny: „Nechceme něco, co už některá země používá.“ Kde najít inspiraci?

Mezi Anglií a Spojenými státy americkými probíhaly intenzivní námořní kontakty, a tak v USA postupně zdomácnělo slovo dolar. Ačkoli Angličané tuto měnu nepoužívali, velmi dobře ji znali.

Mince ražené uprostřed Evropy, v malém městečku na severozápadě Čech, jsou na svou dobu totiž pěkně tvrdou valutou.

Americký sen

„Slyšel jsi už o Americe? Truhlář jako ty se tam uživí snadno. A mohl bys přijít i k pěknému bohatství“, vypráví Františku u džbánku piva v podkrušnohorské hospůdce jeho soused Karel.

Je to ostřílený mořský vlk, který se nechává najmout jako námořník na lodě plující napříč Atlantikem. Právě se vrátil z Hamburku do rodné vsi a má zážitků na rozdávání. Vypráví každému, kdo je alespoň chvíli ochoten poslouchat.

Františka zlákala vidina nových možností. Život na nehostinném úpatí hor není jednoduchý, je to, jak se říká, z ruky do huby. Vyptal se proto Karla na podrobnosti a představu klidného života v daleké zemi plné blahobytu nepustil z hlavy.

Přesvědčit ženu o svých záměrech mu nedalo žádnou práci, sama už měla plné zuby nikdy nekončící úmorné dřiny.

Pouť za štěstím

Netrvá to dlouho a začátkem září roku 1785 balí Františkova rodina na dlouhou cestu. Jsou čtyři, manželé Josefina a František a jejich dvě děti, desetiletý Josef a sedmiletá Marie. Vzali jenom to nejnutnější, ale přesto mají čtyři kufry nacpané věcmi.

V jejich chalupě zůstali staří rodiče. Ještě poslední polibky na cestu, zamávání a vydávají se do dálek. Z Děčína plují lodí po Labi do Hamburku. Z přístavu už míří přes oceán za štěstím. Zda ho skutečně naleznou, to je zatím ve hvězdách.

Na cestu si berou i naditý váček plný českých tolarů. Po připlutí na americký kontinent se jim tento prozíravý krok rozhodně vyplatil. Mince, které se vyráběly v Jáchymově, městě vzdáleném asi padesát kilometrů od jejich rodné vsi, měly ve světě dobrý zvuk.

František si díky zásobě stříbra postupně vybavil malé truhlářství. A když se stal dolar oficiální měnou, s oblibou všem vyprávěl, odkud vlastně tato mince přišla.

Cesta z Evropy

Hrabě Štěpán Šlik (1487-1526) našel v okolí Jáchymova rozsáhlé stříbrné žíly. Těžit zde začal už roku 1519. Podhorské sídlo se rychle stalo hornickým centrem. Většinou v něm ale žili Němci.

Ještě roku 1890 zde bylo jenom 12 Čechů a celkově 5700 Němců! Ostatně, není to překvapivé, do Německa je to co by kamenem dohodil, a tak se městečku říká Joachimstal (Jáchymovské údolí). Podle něj se nazývají i mince, joachimstaler, zkráceně taler.

Odtud je už jenom malinký krůček k českému tolaru, protože v severoněmeckém nářečí se tolar vyslovoval s d- na začátku. Mince to byla opravdu berná, proto se Evropou šířila velice rychle. Odtud se pak dostala do Anglie a zámoří.

Vidina bohatství je pro lidi silným pokušením, a tak její stříbrný lesk zmámil téměř každého. Pro Američany se dolar stal nepostradatelným společníkem v dobrých i zlých časech.