Placky tacos známe. Kukuřičné, křupavé, plněné masem a zeleninou. Tato jiná latinskoamerická pochoutka má ale trochu jinou příchuť, pořádně mastnou! Lidský tuk chutná španělským predátorům pishtacos mnohem víc než Drákulovi krev.
Legendy o upírech lačnících po lidské krvi známe. V Jižní Americe si proto tamní odsávači řeknou, že se budou živit něčím kaloričtějším. Lidským tukem!
Od středověku jsou tato stvoření bubákem Jihoameričanů, zejména Peruánci před 10 lety uvěří, že se mezi nimi vyskytnou bestiální stvůry, které sosají tukové zásoby zpod lidské kůže.
Zbytky těl po Peru
„V jihovýchodní části Huánuco byly nalezeny další ostatky lidských těl. Bez hlav, rukou a kostí a zcela odsáté od tuku,“ slýchají Peruánci docela často ze zpráv. V roce 2009 zmizí právě ve městě Huánuco v centrální oblasti Peru asi šest desítek lidí.
Najednou se jejich těla začnou objevovat, spíš tedy zbytky, kterým někdo odřeže hlavy, údy a odsaje všechen tuk jako na pořádné liposukci. Po takovém úbytku tukových zásob by nelačnily ani největší hubnoucí maniačky.
Španělští labužníci
Policie nepodezřívá zpočátku neznámý gang z toho, že by jen bestiálně vraždil. Díky odřezání hlavy, rukou a nohou se „upíři“ nejlépe dostali pod kůži, kde mohli zcela vysát kalorické bomby. Zejména primitivnější část Peru začíná věřit, že tzv.
pishtacos skutečně existují. Název je odvozen od slova pishtay, které v překladu znamená „setnout“, „řezat“ nebo „nakrájet“.
Tukoví upíři se hlavně v Bolívii a právě v Peru začínají objevovat v 15. století, kdy Španělé objevují Jižní Ameriku drakonickým způsobem. Pishtacos jsou popisováni jako bílí muži z ciziny, kteří mají kanibalistické sklony.
Nejvíce jim chutná pěkně vyškvařené sádelko z lidských obětí. Proč se Jihoameričané upnou zrovna k tuku? Znamená pro ně zdroj síly, a tedy i bohatství, navíc má všestranné využití.
Podle dalších legend totiž španělští misionáři zabíjeli kvůli tuku i proto, aby jím mohli promazávat kostelní zvony, jež pak mají magický zvuk.
Kilo tuku za čtvrt milionu
Vracíme se více do současnosti. V roce 2009 se ukáže, že nadpřirozené síly z lidských těl tuk nesosají, ale jde o gang, který vraždí lidi pro to, aby mohl tuk prodávat farmaceutickým firmám.
„Podezřelí se přiznali, že chytali své oběti na odlehlých silnicích, zabili je a v primitivní laboratoři z nich získávali tuk,“ popíše policista Angel Toledo. A kolik stojí tuk do takového krémíku na omlazení? Litr vyjde asi na čtvrt milionu korun.
Šéf peruánské policie Jorga Mejia ještě prozradí, že hlava celé skupiny Hilario Cudena tučný byznys praktikuje několik desetiletí. Případ se zdá vyřešen, i když je divné, že se na něj přijde až po tak dlouhé době.
Příliš divoký příběh
Zejména evropské firmy mají mít zájem o netradiční ingredienci do kosmetiky. Lekáte se, že jste si třeba zrovna vy na obličej napatlali kus něčího špeku? Nebojte, nic není tak horké, jak se uškvaří.
Farmaceutické firmy se hned začínají ozývat a žádají jména společností, které se měly na hrůzném obchodu podílet. „Vrhá to špatné světlo na nás všechny,“ brání se firmy. Odezva není.
Nejde to nijak vysvětlit, proto po asi 14 dnech přijde policejní šéf Miguel Hidalgo s vysvětlením záhady.
Vyšetřovatel organizovaného zločinu Felix Murga si bláznivý příběh vymyslí, aby odvedl pozornost od skutečných zločinů, které se jeho týmu prostě nějak nedaří vyšetřit.
Finta je to sice zajímavá, ovšem Murga asi nepočítal s tím, že zatímco Peruánci mu na historku skočí, evropské firmy se začnou bránit, takže ho divadélko stojí místo.
