Piráti z Alp byli jednou z nejaktivnějších skupin mladých Němců, kteří se postavili proti nacistickému režimu. Prozkoumejme jejich činnost a motivace.

Převážně z dělnických, ale i studentských kruhů pocházela skupina zvaná Piráti proti černé. Ta byla v odporu proti nacistům obzvláště aktivní. Vizáž jejich členů byla charakteristická, nosili barevné šortky a kostkované košile.

Skládali se z různorodých skupin mladých lidí, kteří odmítali rigidní strukturu a ideologii Hitlerjugend a hledali únik z trvale kontrolovaného a militarizovaného života. Tomu odpovídal i jejich symbol, alpská protěž, která měla symbolizovat odolnost a volnost.

Piráti organizovali tábory a výlety do přírody. Byli také zapojeni do různých forem aktivního odporu, jako byly sabotáže, rozšiřování protinacistických letáků, ukrývání dezertérů i Židů a napadání členů Hitlerjugend a dalších nacistických organizací.

Seřezaní Hitlerjugend. Existovaly i další skupiny nekonformní mládeže, které byly v opozici vůči nacistickému režimu, například Toulaví frajeři z Essenu, Kittelsbašští piráti z Oberhausenu a Navajové z Kolína nad Rýnem.

V terminologii gestapa se jednalo o divoké extrémistické mládežnické gangy. Zatímco nacistické mládežnické organizace byly přísně oddělené, v opozičních sdruženích byli dívky i chlapci pohromadě. Tato seskupení se nevymykala jen svou svobodomyslností.

Leckdy se stávalo, že si počínali na příslušníky Hitlerjugend a pořádně je seřezali. Roku 1941 si jeden instruktor Hitlerjugend postěžoval: „Každé dítě ví, kdo jsou Kittelsbašští piráti.

Jsou všude, člověk by řekl, že jich musí být víc než samotných Hitlerjugend. Všichni se dobře znají a drží při sobě. Nebojí se ani patrol Hitlerjugend, které s klidným svědomím kdykoli zmlátí. S ničím nesouhlasí a nechodí do práce.“

Nezastavitelná brutalita. Podobná sdružení byla režimu trnem v oku. Nacisté proti nim zakročovali s pro ně charakteristickou brutalitou. Při zátahu ze 7. 12. 1942 v Düsseldorfu bylo zatčeno celkem 729 mladých lidí.

Řada z nich poté byla pro výstrahu veřejně oběšena. S postupem války rostla i odvaha odbojových skupin. Jednu takovou skupinu založil v roce 1941 teprve šestnáctiletý Helmuth Hübener.

Jeho organizace tiskla protinacistické letáky, rovněž přepisovala německé vysílání britské BBC. Statečný Helmuth byl zatčen v únoru 1942, když v továrně, kde pracoval, rozdával letáky francouzským zajatcům. Jeho život ukončila 27. října 1942 gilotina v berlínské věznici Plötzensee.

Co s těmi mladými? V říjnu 1944 vydal nejvyšší velitel SS Heinrich Himmler rozkaz k boji s gangy mladistvých, který v dlouhé sérii opatření představoval poslední pokus zlomit odpor z řad příslušníků mladé generace.

Lze však říci, že nacistické úřady byly v tomto boji nedůsledné a že neexistoval jednoznačný recept na to, jak s mladými příslušníky gangů zacházet.

Navíc Německo ve svém válečném úsilí mladé lidi nezbytně potřebovalo a volná struktura gangů značně ztěžovala jejich rozkrývání a likvidaci.

I tak se mohlo stát, že v roce 1944 skupina mladých Němců z hnutí Edelweißpiraten zaútočila v Kolíně nad Rýnem na budovu gestapa, jejíž část se jim dokonce podařilo obsadit. Tato odvážná akce měla pro Edelweißpiraten vážné následky.

Nacistické úřady reagovaly rychle a tvrdě. Mnoho členů skupiny bylo zatčeno a vyslýcháno, a několik z nich bylo následně veřejně popraveno.

Piráti z Alp a další skupiny mladých Němců ukázaly, že i v nejtemnějších dobách existuje odvaha a vůle k odporu. Jejich příběhy jsou důležitým připomínáním, že svoboda a individualita jsou nezbytné pro lidskou důstojnost.