Jen si představte, že se bosou nohou procházíte po místech, kde před mnoha staletími smáčela své tělo samotná Kleopatra. Alespoň podle legendy. I proto je Pamukkale možná nejslavnější turistická atrakce v Turecku a zcela jistě nejúchvatnější div tamní přírody.
Stačí jeden pohled na sněhobílé vápencové kaskádovité terasy s modrými jezírky a je jasné, že příroda je opravdu mocná čarodějka.
Svůj um použila v jihozápadním Turecku, nedaleko města Denizli, kde stvořila místo, od roku 1988 zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, o kterém platí, že kdo neviděl, nepochopí…
Rarita, tvořená po tisíce let
Pamukkale, v překladu bavlněný hrad, je bez přehánění skutečně osmým divem světa. Ačkoliv z dálky může připomínat zasněžený svah, ve skutečnosti jde o vápencové plošiny, pokryté travertinovými terasami a plné vody z termálních pramenů.
Ta dodává bílému vápenci lesk drahokamů. Za raritou, která bere dech, stojí usazování uhličitanu vápenatého, vyvěrajícího z úpatí hory, hrdě se tyčící v pozadí. Horké prameny stékají po svahu a chladnou, usazuje se vápník a vytváří se tvrdá křída – travertin.
Tak to jde po 15 000 let. Oblast přitahuje svými termálními prameny návštěvníky už do dob antiky. Počátkem 2. století př. n. l. je zde založeno lázeňské město Hierapolis, jehož pozůstatky se nacházejí přímo nad travertinovými kaskádami.
Nohy jako v bavlnce
Mělká jezírka jsou téměř neustále obsypaná turisty, kteří se v nich ke své smůle ale nemohou koupat, aby nedocházelo k jejich poškozování. I samotné chození je možné pouze po vyznačených trasách a samozřejmě bez bot. I tak si návštěvníci přijdou na své.
Vápenité útvary mají velmi příjemný povrch a dotek s nimi je umocněn teplem minerální vody. Bez přehání se budou jejich nohy cítit jako v bavlnce. Musí ovšem narazit na jezírko s vodou. Její nedostatek je totiž velkým problémem Pamukkale.
Řada jezírek je téměř, nebo zcela bez ní, následkem čehož začnou šednout a obrůstat řasami.
Tam, kde se zasnoubila Kleopatra
Za úpadkem stojí fakt, že nad Pamukkale vznikne v krátké době několik hotelů, které využívají vodou ze zdejších pramenů. Na nátlak UNESCO jsou naštěstí posléze zbourány, a tak se voda na travertinové útesy regulovaně vrací.
Zatímco v Pamukkale si turista koupání moc neužije, nad bílými jezírky je místo, napájené termálními prameny, kde smočit tělo naopak musí. Kdo by se totiž nechtěl vykoupat tam, kde se podle legendy zasnoubila egyptská královna Kleopatra (69–30 př. n.
l.) s Markem Antoniem (83–30 př. n. l.)? Během koupání lze navíc obdivovat pozůstatky dórských sloupů, které kdysi podepíraly zdobenou střechu Apollónova chrámu, než se při zemětřesení zřítily. Do dnešních dnů jsou přesně na místech, kam tehdy spadly.