V roce 1987 dosahovalo napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem vrcholu.

Mluvilo se o hrozící jaderné třetí světové válce a americký prezident Ronald Reagan a prezident SSSR Michail Gorbačov se nedokázali na summitu na Islandu shodnout na ničem podstatném.

Mezi těmi, kteří to nechápali, byl i mladý Němec Mathias Rust. Ten se rozhodl, že někdo musí Gorbačovovi promluvit do duše. A že ten někdo bude on.

To, že jeho nápad přeletět za železnou oponu a doletět do Moskvy letadlem, je šílenost, zjevně tou dobou vůbec nebral v potaz.

NEZKUŠENÝ PILOTNÍ NOVÁČEK ZAMOTÁ HLAVU CELÉMU SOVĚTSKÉMU VELENÍ

Rust měl v době, kdy se rozhodl pro svůj let, na kontě jen asi padesát nalétaných hodin. V Německu si pronajal malou Cessnu, rodičům řekl, že poletí na výlet po Evropě a bude doma za dva týdny, a odletěl. Nejprve na Island a poté do Norska a do Helsinek.

Tam hodlal odstartovat poslední fázi svého letu. Přelet do Moskvy.

Kdyby Rust tou dobou věděl, že jen o čtyři roky dříve Sověti nad Kamčatkou sestřelili jihokorejské dopravní letadlo s 269 lidmi na palubě, které se v jejich vzdušném prostoru ocitlo jen navigační chybou, nejspíš by si to celé důkladně rozmyslel.

On to však nevěděl a v jednom z nejpřísněji střežených leteckých koridorů na světě hodlal letět 800 kilometrů.

Řídící věži v Helsinkách ohlásil, že letí do Stockholmu, ale brzy se otočil a zamířil nad Sovětský svaz.

Finové to vyhodnotili jako stav nouze a rozjeli pátrací akci, která pokračovala, pochopitelně marně, až do doby, než se do Finska dostaly stěží uvěřitelné zprávy o tom, kde Rust je.

Zpočátku šlo nad Sovětským svazem všechno hladce. Rust se držel železnice vedoucí do Moskvy a nikdo se ho nepokoušel zastavit. Pak ale jeho směrem zamířil sovětský stíhací letoun, který však Rusta nesestřelil a po pár minutách zmizel.

To samé se opakovalo ještě dvakrát. Vzdušný prostor SSSR byl totiž rozdělen na jakési úseky.

To by normálně bylo pro obranu země výhodné, ale malá Cessna evidentně neznamenala žádné velké riziko a velitelé jednotlivých úseků si přehazovali zodpovědnost za její sestřelení mezi sebou.

U města Toržok, kde se o den dříve zřítil jiný letoun, si Rustovu Cessnu dokonce spletli s jedním ze záchranných vrtulníků.

SKONČIL VE VĚZENÍ

Když se však Rust konečně dostal nad Moskvu, trvalo mu dlouho najít Rudé náměstí a navíc zjistil, že kvůli lidem a autům tam nebude místo na přistání. Přistál tedy na nedalekém Velkém Moskvoreckém mostě, odkud doroloval k Chrámu Vasila Blaženého.

Tomu všemu přihlížel dav nevěřících chodců a řidičů a také britský turista, který hbitě sáhl po videokameře, a proto se i dnes můžeme na závěr neuvěřitelného Rustova letu podívat.

Na druhý den oblétly svět titulky, které hlásaly, jak německý mladíček zesměšnil sovětskou protivzdušnou obranu. Rust byl samozřejmě v Moskvě zatčen a odsouzen ke čtyřem letům za výtržnictví, porušení mezinárodního leteckého práva a narušení sovětských hranic.

Skončil ve věznici Lefortovo a o plánovaném rozhovoru s Gorbačovem si mohl nechat leda tak zdát.

Jakkoliv se to ale nezdá, Rustův let nebyl nakonec zbytečný. Gorbačov konečně získal záminku, aby mohl vyhodit armádní představitele, se kterými se neshodl, jako například ministra obrany Sergeje Sokolova.

O dva měsíce později podepsali Gorbačov a Reagan dohodu o omezení nukleárních zbraní.

Mathiase Rusta nakonec Sověti po čtrnácti měsících z vězení propustili a vyhostili ho zpátky do Německa. Jeho pět minut slávy mu ale nepřineslo štěstí a do křížku se zákonem se dostal i později.

Pobodal sestřičku v nemocnici a strávil dalších 15 měsíců za mřížemi, dvakrát se oženil a zase rozvedl, odsouzen byl i za obchodování s kradeným zbožím. Později se stal nakrátko profesionálním hráčem pokeru a dnes se živí jako finanční analytik ve Švýcarsku.