„Mě, proč zrovna mě? Jako prvního odvezte zraněného Cecioniho,“ diví se velitel Nobile požadavku švédského letce, který trvá na tom, aby jako prvního z trosečníků vzducholodi Italia zachránil právě jeho.

Nobile se svou přednostní záchranou nakonec souhlasí a na palubě italské lodi se alespoň snaží organizovat záchranné akce. Kapitán lodi ale má své rozkazy z Říma a zakáže mu do čehokoli zasahovat.

Co za tím stojí?

Vzducholoď Italia dosáhne nulového stupně severní šířky neboli severního pólu 24. května. Cestu na základnu však posádce, které velí Umberto Nobile (1885–1978), náhle zatarasí ledová bouře.

„Vítr se stočí a zeslábne,“ předpovídá meteorolog výpravy Finn Malmgren (1895–1928). „Pokračujme tedy v cestě,“ zavelí Nobile. Rozhodnutí se zakrátko ukáže jako osudová chyba.

Jakmile neprůhledná mlžná stěna pohltí vzducholoď, začne se celá kabina pod nárazy větru otřásat. Nikomu ze členů posádky není volno u srdce. V tom se plavidlo nakloní na záď a začne prudce klesat.

Nobile ještě udá povel ke zrychlení a pohotově přiskočí ke kormidlu, ale loď už není v jeho moci. Italia se řítí strmě k zemi.

Horor nekončí

„Myslel jsem, že vzápětí přijde smrt,“ vzpomíná Nobile na okamžiky těsně po pádu. Sám má zlomenou nohu.

Než si přeživší dokáží utříbit, co se to vlastně zrovna stalo, přichází mohutný poryv větru, který odnáší obal vzducholodi, od nějž byla při dopadu uražena gondola, kamsi do dáli.

V tu chvíli se v jeho útrobách nachází ještě šest mužů – již je nikdo nikdy nespatří.

Zraněným a promrzlým polárníkům se daří v troskách nalézt malý stan, který ještě urychleně nabarví červenou barvou, aby je bylo lépe vidět v případě přeletu nějakého letadla.

Současně s tím se radistovi Giuseppemu Biagimu (1897–1965) daří z trubek sestavit anténu pro polní rádio, z nějž vysílá nouzový signál. Trvá to více jak týden, ale signál skutečně zachytí radiostanice v Rusku a rozjede se masivní pátrací akce.

Konečně zachráněni?

Desítky lodí i letadel a na 1500 mužů ze šesti zemí světa spěchají k severnímu pólu s cílem nalézt a zachránit italskou posádku. Netrvá to dlouho a nad stanem sviští jedno letadlo za druhým – shazují zásoby, ale přistát na křehké ledové kře nemohou.

Evakuaci přeživších budou muset obstarat lodě. Jeden odvážlivec se o přistání přesto pokusí. Švédskému pilotovi Einaru Lundborgovi (1896–1931) se podaří s lehkým letounem přistát nedaleko stanu.

S příslibem, že se vrátí i pro ostatní, přesvědčí Nobileho, aby s ním odletěl jako první. „Nobile nastoupil na italskou loď, kde, jak později řekl, byl zděšen tamní nekompetentností.

Jeho snahy pomoci koordinovat záchranu byly blokovány a když vyhrožoval, že odejde, byl zadržen kapitánem,“ uvádí britský spisovatel Dan Ryan.

Zrazen vlastními

Sabotáž záchranných operací ze strany lodního kapitána je jenom začátek. Ten totiž nejedná ze své vůle, ale má rozkazy přímo z Říma.

„Italská vláda navíc vydala zprávu, že nechápe, proč byl generál zachráněn jako první,“ píše americký historik Wilbur Cross (1918–2019). Postupem času Nobilemu dochází hrozná pravda.

Zatímco na ledové kře sváděl boj o holé přežití, italská státní média, toho času pod kontrolou fašistů, dennodenně chrlí nepravdivé zprávy o průběhu záchranných prací. Jeho vlastní záchranu pak vykládají jako projev zbabělosti!

Důvodem údajně je, že letecký maršál Italo Balbo (1896–1940) chce, aby se italská vláda namísto vzduchoplavectví věnovala letectví, v níž má Balbo svoje zájmy