Hodnotu výrobků určuje vynaložená práce. Mzda nesmí být nižší než existenční minimum. Čím víc peněz, tím vyšší ceny. Jedinec sledující svůj vlastní ekonomický zájem podporuje celospolečenský blahobyt. Kdo a kdy tyhle ekonomické poučky poprvé vyslovil?

Do studia ekonomických otázek se pouští původní profesí lékař William Petty (1623–1687). Vytváří základy politické ekonomie, vědy, kterou mnoha lidem znechutil komunistický režim, ačkoliv za to tato disciplína vůbec nemohla.

Petty přichází s pracovní teorií hodnoty. Podle něj hodnotu výrobku neurčuje trh, jak by většina lidí dnes řekla, ale práce, která se vynaloží na jeho vyrobení. Také formuluje myšlenku, že základem pro výši mzdy by mělo být existenční minimum pracovníka.

Zbohatne na spekulacích

Na Pettyho naváže Brit David Ricardo (1772–1823), který tvrdí, že existenční minimum se má odvíjet od toho, jak je daná země vyspělá, jak se v ní vyvíjela dělnická společnost, životní styl a tradiční zvyky.

Vysvětlí tak, že v každé zemi by toho minimum mělo být jiné. V jeho rodné Británii bude pochopitelně mnohem vyšší než v indických koloniích. Mluví i o tom, z jakých důvodů se mzda točí kolem existenčního minima.

Vyslovuje zásadu, že když sílí kapitál, stoupá poptávka po práci a zároveň tržní mzda. Sám Ricardo konvertuje z židovské víry ke křesťanství a nepohodne se proto s rodinou a začne podnikat na vlastní pěst. Prokáže, že ekonomice opravdu rozumí i v praxi.

Obrovského jmění dosáhne prostřednictvím spekulací o vítězi bitvy u Waterloo. Díky tomu odejde do důchodu a věnuje se už pouze politické činnosti.

Muž s ošklivou přezdívkou

Když zvýšíme množství peněz v oběhu, vzrostou ceny a je lhostejné, z jakých zdrojů peníze do ekonomiky putují, to je jedna ze základních zásad ekonomie. Poprvé ji roku 1752 vysloví skotský filozof David Hume (1711–1776).

S letopočtem 1776 zase spojují historikové jméno skotského ekonoma a filozofa Adama Smithe (1723–1790), protože tehdy vychází jeho kniha An Inquiry into the Nature and Cause of the Wealth of Nations (Zkoumání povahy a příčin bohatství národů).

Smith v ní popisuje model tržního hospodářství. Vysvětluje také dnes hodně používaný pojem „neviditelná ruka trhu“. Ten vychází z tvrzení, že jedinec, který sleduje svůj vlastní zájem, tím zároveň podporuje blahobyt společnosti.

Smith sám sebe přitom nepovažuje za žádného génia. Trpí vadou řeči, takže dostane ošklivou přezdívku „blekota Smith“ a má i nervový tik.