Do úspěšné kariéry zakladatele psychoanalýzy zasáhne roku 1923 nemoc – rakovina čelisti. Bojuje s ní s nezdolnou vůlí. O deset let později čelí další, stejně závažné hrozbě – nacismu.
„Tak vzdělaný a kulturní národ, jako jsou Němci, přece nemůže podlehnout takovému barbarství,“ přemítá Sigmunda Freuda (1856–1939).. Když se nacisté roku 1933 dostávají v Německu k moci, bojí se, zda jejich řádění nepronikne až do Rakouska.
Pořád ale věří, že se Rakušané ubrání. I když několikrát dostane nabídku k vystěhování, stále odmítá. Hitler zahajuje ostré tažení proti psychoanalýze, kterou označuje za „židovskou“. Když nacisté pálí „nevhodné“ knihy, plameny ničí i Freudovy spisy.
Slavný psychoanalytik k tomu se svojí příslovečnou ironií poznamená: „Jaké děláme pokroky! Ve středověku by mne byli upálili, dnes se spokojují s tím, že pálí moje knihy.“
Jako Žid skončil
Pronásledování ale neskončí jen pálením knih. Německá všeobecná lékařská společnost pro psychoterapii se už v roce 1933 dostává pod kontrolu nacistů a od jejích členů se od této chvíle očekává studium knihy Mein Kampf.
Znechucený předseda Ernst Kretschmer (1888–1964) rezignuje na svoji funkci. Psychoterapie teď není vědecká a nevědecká, ale árijská a židovská… Všichni židovští členové lékařské společnosti, tedy i Freud, musejí odejít z jejích řad.
Naštěstí se slavnému psychoanalytikovi dostává uznání a podpory jinde, třeba u britské Royal Society of Medicine. Když 12. března 1938 wehrmacht překročí rakousko-německé hranice, Freud je v šoku.
Oddíly SA krátce poté vtrhnou do jeho vídeňského bytu na Berggasse. „Zabavit,“ přikazují, když uvidí peníze v hotovosti. Chtějí dál pokračovat v prohlídce, když se ve dveřích pracovny objeví rozčílený Freud.
„Raději přijdeme jindy,“ poznamenají při pohledu na něj a vycouvají. Od svých velitelů ale dostanou důtku za zbabělost před Židem. Podruhé už na Freudovu adresu vtrhne gestapo, které pátrá po protinacistických materiálech.
Nenajde nic, Freud však přijde o pas a čelí výhrůžce, že ho brzy čeká transport do koncentračního tábora…
Nestojí o skandál
Když se zahraniční kolegové dozvědí, jak se nacistická správa Rakouska chová ke slavnému psychiatrovi, zuří.
„Budete-li se Sigmundem Freudem špatně zacházet, vyvolá to skandál,“ vyslechne si od Francouzů varování německý vyslanec v Paříži Johannes Bernhard von Welczeck (1878–1972).
Do akce se zapojuje i italský duce Benito Mussolini (1883–1945).
Roku 1933 totiž navštívil Freuda italský dramatik Giovacchino Forzano (1884–1970) a přinesl mu německý překlad svých dramat, který připravil společně s Mussolinim. Freud Mussolinimu na oplátku poslal Einsteinův spis Proč válka?.
Oba muže spojuje i zájem o antické vykopávky, a proto mocný fašista zřejmě intervenuje ve Freudův prospěch.
Protestuje i britský ministr vnitra Samuel Hoare (1880–1959) nebo americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1882–1945).
Pomůže Bonapartová
Nerespektovat mínění tolika významných osobností zavání mezinárodním diplomatickým průšvihem, který si nacisté teď ještě nemohou dovolit. 4. června 1938 proto vydají Freudovi povolení k opuštění Rakouska.
Dostane však rozkaz zaplatit za opuštění říše tučnou sumu. Požadovaný obnos bohužel nemá. Co teď?
Naštěstí mu vypomůže jeho obdivovatelka, francouzská psychoanalytička Marie Bonapartová (1882–1962; jméno není náhodné, jde o potomka slavného korsického klanu). Teprve pak Freud dostává zelenou k odjezdu. Ten má ale smutnou příchuť.
Povolení neplatí pro jeho čtyři sestry, které jsou nuceny zůstat ve Vídni. Všechny později zemřou v koncentračních táborech.
Rakovinu léčí aspirinem
Z Vídně do Paříže a odtud do Londýna. Pro starého a nemocného muže jde o mimořádně namáhavou cestu. Trpí bolestí, mluví jenom s velkými obtížemi.
Čas si krátí čtením a k překvapení okolí sahá po detektivkách Agathy Christie (1890–1976) a Dorothy Sayersové (1893–1957). Jeho zdravotní stav se rychle horší. „Odmítal tišící prostředky.
Jediným lékem byly dvě pilulky aspirinu denně. Rakovina se zhoršila a z úst vycházel zápach rozkládající se tkáně,“ líčí zoufalství posledních dnů svého pacienta ošetřující lékař Max Schur (1897–1969).
Na obou tvářích má Freud hnisající rány, které decentně zakrývá moskytiéra. Smrt, která přichází 23. září 1939, je vlastně vysvobozením.
