Nejstarším bardem mezi našimi letci se stává Alois Vašátko (1908–1942). Když prchá do Polska, v životopise má už deset let vojenské služby. Zničí 15 nepřátelských letounů, než mu návrat na zem překazí německý Focke-Wulf Fw 190.
František Peřina (1911–2006) reprezentoval vlast už v roce 1937 na letecké přehlídce v Curychu. I když v bojích s Němci strávil jen chvilku, protože se věnoval hlavně výcviku letců, jeho konto čítá 12 sestřelů.
Když Miloslav Mansfeld (1912–1991) přechází ilegálně hranice, má za sebou několikaletou praxi pilota. Do bitvy o Británii se hlásí jako noční stíhač a stává se součástí 68. stíhací perutě. Jeho bilance: 10 sestřelených nepřátelských strojů, dvě střely V-1.
Odsouzený dobrovolník a kandidát na triumf
Mezi zkušené piloty se řadí i František Chábera (1912–1999). Létá ve Francii, severní Africe, Velké Británii, a nakonec se roku 1944 přesune jako dobrovolník do Sovětského svazu. V roce 1948 je ale obviněn z pokusu o útěk.
Ve věznici na Borech si odkroutí pětiletý trest. U polské 303. stíhací peruti slouží Josef František (1914–1940). V průběhu několika týdnů má na kontě celkem 17 sestřelených letounů.
Nejspíše by trumfl i Kuttelwaschera nebýt nešťastného pádu 8. října 1940. Jeho letoun se při rutinním hlídkovém letu zaryl do země.
Noční postrach a smrtící přistání
Pilot Karel Kuttelwascher (1916–1959), kamarády přezdívaný „Kut“, prožije svůj letecký křest ve 23 letech pod křídly francouzského letectva.
Po přesunu do Anglie nasbírá na stroji Hawker Hurricane jako noční stíhač do října 1942 celkem 18 potvrzených sestřelů.
Když 22letý Otto Smik (1922–1944) nalétává 28. listopadu 1944 na železniční stanici v nizozemském Zwolle, netuší, že jde o jeho poslední let. Konec jeho plánům udělá protiletecká obrana. Pokus o přistání s poškozeným letounem nepřežije.
