Válku prožil Ludvík XIV. na vlastní kůži už jako malý kluk a nebyl to pro něj příjemný zážitek. Na druhé straně ho utvrdil v tom, že jednou musí vládnout jako absolutistický král…

Ludvík XIII. (1601–1643) nemá o své manželce Anně Rakouské (1601–1666) valné mínění a podle toho také nechá krátce před smrtí sepsat svoji závěť. V ní určí, že zemi bude za jeho dosud nezletilého syna Ludvíka řídit regentská rada.

Jenže Anna se projeví jako energická žena, spojí své síly s kardinálem Julesem Mazarinem (1602–1661) a uchvátí moc do vlastních rukou. S klidnou vládou se ale může brzy rozloučit.

Taková nehoráznost!

Daně. Právě ty z velké části stojí za vypuknutím povstání tzv. frondy. Až dosud je kontrolovali královi (Mazarinovi) lidé a část francouzské šlechty by to chtěla změnit. Jinými slovy – hodlá oslabit královskou moc.

A situace na počátku roku 1648 jim přeje. V Paříži to tehdy vře, lidé se bouří proti novým poplatkům. Za viníka považují ďábelského Mazarina. Šlechta nepokojů využije a přijde s odvážnými, z pohledu Anny Rakouské až s drzými požadavky.

„Ukažte dobrou vůli,“ radí Mazarin, jehož tehdy zaměstnávají mírová jednání o ukončení třicetileté války (v letech 1618–1648). Anna pár ústupků skutečně udělá, jen tím však nahraje vzbouřencům. Ti chtějí stále víc…

Ulice přehradí barikády

Královna musí přejít do protiútoku. V srpnu 1648 dojde k názoru, že nastal ten správný čas. Ludvík Bourbonský (1621–1686), princ de Condé, porazil v bitvě u Lens Španěly. „S pomocí Boží, jděte,“ vysílá Anna své věrné, aby zatkli tři hlavní představitele frondy.

Vůbec si tím nepomůže! V Paříži vyrostou desítky barikád a umírají první lidé. Anně nezbývá než vězně propustit a 13. září prchá i s Ludvíkem a jeho mladším bratrem Filipem (1640–1701) z města. To už se ale k francouzské metropoli blíží princ de Condé s armádou.

K boji však zatím nedojde. Královna opět rebelům ustoupí a vrací se do Paříže.

Lůžko přivezou až ráno

Ve městě ale zůstat nemůže, není tady v bezpečí. Věrných vojáků má po ruce jen hrstku. V noci z 5. na 6. ledna 1649 proto znovu prchá. Míří na opuštěný zámek v Saint-Germain-en-Laye (nedaleko Paříže), kde je však žádný luxus nečeká.

Mladý král podle všeho musí spát na slámě! Teprve ráno mu přivezou alespoň polní lůžko. Ludvík na toto ponížení nikdy nezapomene… Povstání frondy se jeho matce a Mazarinovi podaří definitivně potlačit teprve v roce 1653.