Jak se starým Egypťanům podařilo postavit monumentální stavby, které přečkaly více než čtyři tisíce let? Zatímco převládající výklad hovoří o precizně opracovaných kamenných blocích těžených v lomech, existují i odvážnější teorie.

Podle nich mohly být některé části pyramid vytvořeny z umělého materiálu připomínajícího dávný beton. Kde se v tomto příběhu prolíná archeologie s chemií?

Kameníci v lomech získávají kamenné bloky přímo z masivu horniny. Do skály vysekávají pravoúhlé štěrbiny, do nichž zarážejí dřevěné klíny a kolíky. Jakmile je polévají vodou, dřevo nabobtná, tlak postupně sílí a hornina nakonec puká.

Pomocí pák se bloky oddělují od skály, dále se opracovávají a dělí na menší kusy. Výsledkem jsou kvádry o objemu přibližně jednoho kubického metru, vážící kolem 2,5 tuny. Na staveniště putují na saních s lyžinami.

Cesty jsou podle odborníků vysypané pískem a vyložené kmeny palem, aby se saně nepropadaly. Když dělníci povrch ještě polévají vodou, tření se zmenšuje a k tažení lan stačí méně lidí.

Hydratovaný živec

Vedle tohoto zdánlivě logického postupu se ale objevuje i jiná možnost. Francouzský profesor chemie Joseph Davidovits (*1935) tvrdí, že část pyramid netvoří přírodní kámen, ale vápencový beton.

Staří Egypťané podle něj odlamují měkké kusy vápence na březích Nilu, nechávají je vyschnout a následně je drtí na jemnou hmotu. Tu pak míchají s uhličitanem sodným, hašeným vápnem a vodou.

Výslednou směs lijí do bednění podobně, jako dnes stavbaři pracují s betonem. Na slunci hmota tvrdne a vzniká hydratovaný živec – hydrosodalit – spolu s čistým vápencem.

„Popisovaný umělý kámen je obtížně rozlišit od přírodního,“ tvrdí Davidovits, který poukazuje i na Hladovou stélu s více než 650 hieroglyfy popisujícími nerosty a jejich proměny.

To je podle něj důkaz, že Egypťané disponovali v této oblasti ohromnými znalostmi.

Dva typy materiálu

Teorie však rozděluje odborníky. Většina egyptologů ji odmítá jako příliš spekulativní, včetně bývalého šéfa pro egyptské památky Zahiho Hawasse. Přesto některé výzkumy naznačují, že v pyramidách v Gíze se skutečně nacházejí dva typy kamene, přírodní i umělý.

Některé bloky obsahují překvapivě vysoké množství vody, které neodpovídá suchému vápenci z místní planiny.

„Pomocí nejmodernější techniky elektronových mikroskopů výzkumníci prokázali, že v kamenech z pyramid, které byly podle mé teorie vytvořeny uměle, jsou atomy jinak uspořádané než v přírodním kameni,“ uvádí Davidovits.

Jako další argument zmiňuje experimenty, při nichž Technologický institut v Massachusetts připravil umělý kámen podle jeho receptu. Zda tedy pyramidy vyrůstají z tesaných kvádrů, nebo z dávno zapomenuté chemické technologie, zůstává i dnes fascinující otázkou.