Už řecký lékař Claudius Galén vyvrátil jeden mýtus. Zjistil, že žíly rozvádějí v lidském těle krev a ne vzduch, jak si tehdy mnoho lidí myslelo.

 

Přesto zůstal Claudius Galén (129–200/216) v zajetí bludu, když se domníval, že život člověka závisí na koloběhu čtyř tekutin: krvi, hlenu, žluté a černé žluči. Jeho učení přejali další lékaři.

Kacíř končí na hranici

Teprve španělský lékař Miguel Servet (asi 1511 – 1553) roku 1531 objevuje malý (plicní) krevní oběh a okysličená krev je podle něj zdrojem života. Svoje poznatky ale píše do teologického spisu Trinity, který všichni považují za dílo kacíře.

Kritizuje v něm totiž nejsvětější Trojici, což je něco naprosto neslýchaného. Díky tomu končí i se svou knihou na hranici a o jeho objevu nikdo nic netuší.

Objeví krevní oběh

Větší štěstí má Wiliam Harvey (1578 – 1657), který se na základě pokusů přesvědčuje, že v těle obíhá krev a roku 1628 vydává převratné a uznávané dílo „Anatomické cvičení na pohybu srdce a krvi ve zvířatech“, vysvětlující poznatky o uzavřeném krevním oběhu.