Pokusy s krví se stávají životním programem Alexandra Bogdanova. „Pomůžete mi?“ vyzve studenty v úvodu své přednášky v březnu 1928. Zaníceně propaguje výměnu krve. Zakrátko se domluví na pokusu, který se mu stane osudným.    

Transfuzi, kterou označuje jako „soudružskou výměnu krve,“ nejdříve sovětský lékař Alexandr Bogdanov (1873‒1928) řeší jenom teoreticky a v literatuře. Je nejenom doktorem, ale také stoupencem bolševické revoluce a spisovatelem.

V roce 1908 pošle do světa román Rudá hvězda. Jedná se o vědeckofantastickou literaturu, Rudou hvězdou má na mysli planetu Mars. V jeho dílku ji osídlí obyvatelé zvaní Marsovci.

Jsou podle něj na vyšším stupně vývoje než lidé na Zemi a dokonce si sami mezi sebou vyměňují krev.

„Soudil, že transfuze se stanou hromadným prostředkem, který umožní lidem žít mnohem déle, ne-li věčně,“ vysvětluje současný publicista Josef Mlejnek. Bogdanov věří, že něco podobného může fungovat nejenom na papíře.

Zároveň se ale angažuje i v komunistické straně, kde se musí utkat s mnohem silnějším soupeřem, než je on sám.

Skončí ve vězení

Názory Bogdanova a Vladimíra Iljiče Lenina (1870‒1924) na socialistickou revoluci se hodně liší, což způsobí Bogdanovovo vyloučení z bolševické strany v roce 1909. Když bolševici roku 1917 převezmou moc, Lenin mu sice velkoryse znovu nabídne členství ve straně, ale Bogdanov uraženě odmítne.

Osud ho ale pár poté přiměje vyzkoušet pokusy s krví. Jako horlivý zástupce bolševických myšlenek stojí tváří v tvář útokům na Proletkult (hnutí proletářské kultury), kterého se stává známou tváří. Nepřátelé ho ale označí za démona.

Dokonce si v roce 1923 vykoleduje zatčení kvůli údajné spolupráci s protibolševickými živly. „Chci mluvit s šéfem tajné policie,“ požádá a tenhle odvážný krok mu nakonec překvapivě vyjde. Po rozhovoru s Felixem Dzeržinským (1877‒1926) ho propustí.

Slibná lékařská péče

Pobyt ve vazbě urychlí jeho chuť experimentovat. Podle svých slov tam málem dostal infarkt. Povzbudí ho i smrt jeho politického rivala Lenina. V únoru roku 1924 začíná praktikovat výměny krve. Uvědomuje si i vlastní smrtelnost.

Lenin také není jediným z komunistických funkcionářů, který v této době umírá kvůli špatnému zdraví. Snaha lepší lékařskou péči o politické špičky získává na aktualitě.

„V této atmosféře se Bogdanovovy experimenty, dosud známé jen úzkému okruhu zasvěcenců, najednou jevily jako slibná varianta,“ vysvětluje Mlejnek. V roce 1926 Bogdanov zakládá Institut krevní transfuze a staví se do jeho čela. Jako ředitel pokračuje v pokusech a zdá se jakoby lidé po nich omládli.

Bouře v lidském těle

Jako pokusného králíka využívá i sám sebe. V březnu 1928 se domluví na výměně krve se studentem, který trpí malárií a tuberkulózou. Podle současného ruského historika Nikolaje Kremencova Bogdanov pevně věřil ve svoji imunitu k oběma chorobám.

Chtěl zároveň dokázat, že transfuze znamená přínos i v případě, kdy mladší osoba přijme krev od starší osoby. „Student by mohl výměnou získat imunitu proti oběma nemocem,“ formuluje vědeckou hypotézu. Splete se.

U něj i u mladíka rozpoutá transfuze bouři organismu. Bogdanov totiž ještě nic netuší o odlišných krevních skupinách ‒ oba mají jinou. Student přežije, ale Bogdanov 7. dubna 1928 umírá.