Ty, které poctí svou návštěvou, s ní nemají věru šťastný život. Znetvoří je na těle i na duši, pošlape jejich společenské postavení a ještě si kousek z nich vezme na památku.

Tak zákeřná umí být lepra, nemoc, která je i po několika tisíciletích své existence stále v plné síle.

Přestože ji dnešní prostředky dokážou spolehlivě vyléčit, stále jsou na naší planetě země, kde jejím přičiněním umírají lidé. Celé dvě třetiny z těch, kteří se potýkají s malomocenstvím, pochází z Indie.

Nedávno se tak tým vědců z několika koutů Evropy rozhodl, že si v genomu lepry trochu počtou…

Ve vědeckém hledáčku

Každoročně se tímto devastujícím onemocněním, v jehož pokročilé formě může docházet i k odpadávání článků prstů, podle statistik nakazí přes 200 000 lidí v 91 zemích světa.

I když dnes je její výskyt na našem kontinentu spíše ojedinělý, pohled do minulosti nám stále hrozí varovným prstem.

Původce lepry, bakterie Mycobacterium leprae, objevená v roce 1873 norským mikrobiologem Gerhardem Hansenem (1841–1912), tančila vesele napříč Evropou až do konce středověku.

V době její největší slávy byl starý kontinent poset shlukem 19 000 leproserií – izolovaných špitálů a útulků pro nemocné.

V nich přebývající nešťastníci byli takto záměrně drženi dál od zbytku zdravého světa, a to i přesto, že ten jimi v žádném případě neopovrhoval. Právě naopak.

Lepru lidé ve středověku chápali jako boží trest, zkoušku, kterou Stvořitel podrobil ty, které má nejraději.

Rekonstrukce genomů

Touha zkompletovat její historii a zaplnit v ní bílá okénka pak vede v roce 2013 mezinárodní vědecký tým v čele s profesorem Johannesem Krausem z univerzity v německém Tübingenu k rekonstrukci genomů bakterií lepry ze vzorků ostatků pěti středověkých pacientů původem z Dánska, Švédska a Velké Británie.

Jejich identifikace proběhla hlavně díky viditelným stopám na kostech, které lepra zanechává a které jsou čitelné i po tisících let.

Po porovnání zrekonstruovaných středověkých genomů s jedenáctkou jejich současných kolegů vyšlo najevo, že za všemi dosud poznanými kmeny lepry stojí společný předek vyskytující se v době před 4 000 lety.

Rodačka z Asie

Výsledek vědeckého bádání je v naprostém souladu s archeologickými nálezy z nedávné doby, podle kterých je lepra jednoznačně asijského původu.

V roce 2009 v Indii skupina antropologů objevuje 4000 let staré kosterní pozůstatky člověka postiženého malomocenstvím. Jde o nejstarší nález takto poznamenaných ostatků.

Mimo to badatelé přišli i na to, že kmen lepry, trápící středověkou Evropu, v současnosti sužuje Blízký východ. To nahrává domněnce, že nemoc na starý kontinent zavlekli křižáci bojující proti muslimům.

Další dohady favorizují vojáky Alexandra Makedonského (356–323 př. n. l.). Podle vědců se navíc genom lepry od středověku příliš nezměnil.

Bakterie (někdy označovaná také jako Hansenův bacil) rozhodně nezkrotla a disponuje stejnou zákeřností jako před staletími. Změnou však prošel životní styl lidské společnosti, který spolu s antibiotiky šíření lepry přece jen omezil.