Případ sériového vraha Miroslava Stehlíka, který v 80. letech terorizoval Prahu. Díky odvaze jedné z jeho obětí a důkladné práci vyšetřovatelů byl dopaden a odsouzen k trestu smrti.
Osudnou se mu stane dávná školní fotografie
Píše se 31. srpna 1983, když Stehlík ve Strašnicích napadne Evu Č. (28). Pod obvyklou pohrůžkou použití ostré zbraně ji dovleče do sklepa jejího domu, kde ji svlékne a osahává. Nakonec odejde.
Sám nejspíš ani nemůže tušit, jak „nevhodnou“ ženu si tentokrát vybral. Jedná se totiž o starší sestru jeho někdejší spolužačky! „Poznala byste jej na školní fotografii?“ chytají se kriminalisté nečekaného stébla. A uspějí.
Ačkoli se vrah ostříhá dohola, aby ztížil svou identifikaci, vyšetřovatelé pro něj nechají ve filmových studiích na Barrandově vyrobit odpovídající paruku. Eva jej při následné rekognici bez váhání označí.
S chutí se rozpovídá
Když si zmíněná vyšetřovací skupina přijede pro zabijáka do psychiatrické léčebny v Bohnicích, aby jej předvedla k výslechu, ke svému zděšení zjistí, že už byl propuštěn. Přesto ho zadrží ještě téhož dne, konkrétně 1. září.
Stehlík se kriminalistům vzápětí přizná nejen k jednomu přepadení, ale popíše i své další zločiny. Přihlásí se k 17 sexuálně motivovaným incidentům a dvěma vloupačkám. „Byl velice spontánní, trochu to vypadalo, jako by se tím chlubil.
Asi mu dělalo radost všechny události znovu v duchu prožívat,“ říká bývalý vyšetřovatel Petr Faltus.
Vysoce agresivní deviant
Znalci ve vrahovi odhalí psychopatickou osobnost s markantním sklonem k agresivitě a pohlavně deviantnímu jednání s projevy sadismu, až nekrosadismu. Sám Stehlík se vytasí s tvrzením, že zabíjel pod vlivem pervitinu a léků, které kradl matce.
Až díky nim prý ztichly ženské hlasy v jeho hlavě, které mu nadávaly a ponižovaly ho. „Řekl jsem jim, že se s nimi chci milovat. Odpovídaly, že až později, ale já jsem je prokoukl. Chtěl jsem je hned,“ vypoví. Pravděpodobně se však snaží pouze oddálit bezmála nevyhnutelné – trest smrti.
Divadlo v den popravy
K tomu ho zástupci justice odsoudí 8. října 1984. Zabiják vůči němu sice protestuje a žádá nové léčení, ale neuspěje. Znalci totiž zcela vyloučí možnost jeho resocializace a příliš mu neprospěje ani to, že za celou dobu neprojeví upřímnou lítost.
Nedostatek jeho morálního cítění je zcela neoddiskutovatelný. Žádost o milost zamítne i tehdejší prezident Gustáv Husák. V úterý 25. února 1986 hrají v Národním divadle v Praze drama Vítězslava Nezvala Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou.
Televizní diváci se mohou těšit například na pořad Hrají a zpívají Alexandrovci. Ten den však vstoupí do historie hlavně jako datum, kdy v pankrácké věznici oběsí Miroslava Stehlíka.
