Brouk, který dokáže zabít krále, a had s jedem pro stovku lidí. Puchýřník lékařský a taipan menší jsou živým důkazem, že jed může být lékem i zbraní – záleží jen na dávce.
Puchýřník lékařský: Afrodiziakum, se kterým se to nesmělo přehnat
Tito brouci s leskle zelenými krovkami hezky vypadají, ale nos nepotěší. Sami vylučují sekret páchnoucí po pižmu – dají se tak poznat místa, kde puchýřníci okusují listy stromů.
Smradlavá látka se nazývá kantharidin a samičky jí potírají vajíčka, aby je ochránily před predátory. Když se sekret dostane na kůži člověka, způsobí hnisavé boláky, a když do oka, můžete i oslepnout.
Ve starověké Číně se tito brouci používali jako přísada do páchnoucích bomb. Sloužili ale i k úplně jiným účelům:
v severní Africe se rozdrcení přidávali do koření a ve starověkém Římě i později v Evropě prášek z těchto brouků někteří používali jako afrodiziakum. Není náhodou, že se puchýřníkům říkalo „španělské mušky“.
Nižší koncentrace kantharidinu překrvuje pohlavní orgány a u mužů vyvolává erekci. Když se ovšem dávkování přežene, naleptá látka při požití sliznice, vede ke krvavým zánětům trávicího traktu a může vést až k zástavě srdce.

Říká se, že na předávkování afrodiziakem ze španělských mušek zemřel v roce 1516 španělský král Ferdinand II. Aragonský (1452–1516).
Přál si mužského potomka, a protože jeho jediný syn zemřel mladý, uchýlil se později k nejrůznějším přípravkům, které mu měly dopomoct k dalšímu synovi. Místo toho mu nejspíš přinesly smrt.
Taipan menší: Nejjedovatější had na světě
Tohoto plaza nejdeme v Austrálii. Má nejsilnější jed ze všech suchozemských hadů na světě a jedna dávka by teoreticky mohla způsobit smrt stovky lidí. Ve skutečnosti ale tento taipan nejspíš nezabil nikdy nikoho.
Žije v odlehlých suchých oblastech centrální Austrálie, kam se lidé vydávají jen málo, a příliš na ně neútočí. Ví se celkem o jedenácti případech, kdy někoho uštkl, a obvykle to byli odborníci, kteří s ním manipulovali.
Jed je neurotoxický, tedy zasahuje nervový systém a může způsobit až paralýzu. Uštknutí se léčí na jednotce intenzivní péče podáním protijedu.
Ten se vyrábí z krve obvykle hospodářských zvířat, kterým se podá malá dávka jedu a počká se, až jejich tělo vytvoří protilátky.
Nebezpečnější než taipan menší je jeho příbuzný taipan velký, který má sice o něco slabší jed, ale žije v pobřežních obydlených částech Austrálie a snáze se nechá vyprovokovat k obraně.

Puchýřník a taipan představují dva extrémy přírodních jedů – jeden byl používán jako lék i afrodiziakum, druhý je čistá smrtící zbraň.
Oba však dokazují, že v přírodě není nic černobílé a že i ta nejnebezpečnější látka může mít svůj užitek – pokud se s ní zachází opatrně.