Symbolem železné opony byla zeď, která na téměř 30 let rozdělila jedno město. Tím městem byl samozřejmě Berlín. Téměř třicet let byl organický celek města násilně rozdělen na dvě poloviny. Jak zeď vznikala, jak fungovala a jak došlo k jejímu zhroucení?

Od konce 2. světové války panoval ve městě prazvláštní režim. Město bylo rozděleno na čtyři okupační zóny: americkou, britskou, francouzskou a sovětskou. Celé město však bylo obklopeno prostorem, který plně ovládali Sověti. Zde v roce 1949 došlo k založení onoho správného pokrokového Německa neboli Německé demokratické republiky, státu, kde každý šestý obyvatel byl policejním špiclem.

Sovětským i východoněmeckým komunistům byl status Berlína trnem v oku. NDR totiž přicházela o řadu vzdělaných lidí, kteří právě skrze Berlín odcházeli do Spolkové republiky. Mezi lety 1949 a 1961 odešlo z NDR do SRN na tři miliony Němců. Kvůli útěku jedné konstruktérské party musela NDR dokonce zastavit vývoj tryskového letadla. S nadsázkou se říkalo, že na východě nakonec zůstane pouze sovětský místodržící ve východním Německu Walter Ulbricht. Sovětský vůdce Nikita Chruščov Berlín považoval za relikt druhé světové války a chtěl západní spojence z města vypudit. Teoreticky by západní Berlín nemohl obrovské vojenské přesile vzdorovat. Ale americký prezident Eisenhower nevěřil, že by Sověti sáhli k použití síly, protože žádné problémy v Evropě nestály za riziko jaderné války. Státní tajemník John Dulles Foster proto na jeho pokyn opakovaně prohlásil, že útok na západní Berlín by právě takovou válku vyvolal. Exodus směrem na západ pokračoval, ale Walter Urbricht ještě v červenci 1961 nedával najevo znepokojení: „V Západním Německu jsou lidé, kteří by chtěli, abychom zmobilizovali zedníky Německé demokratické republiky k postavení zdi. Já o žádných takových plánech nevím. Naši stavbaři jsou zaměstnáni stavbou nových domů. Nikdo nechce zeď.“ Moskva však už byla rozhodnuta východní sektor Berlína radikálním způsobem uzavřít.