V osmdesátých letech minulého století dochází ve Velké Británii k barbarskému chování. Britové hromadně spalují všechny kopie portrétu nešťastného sirotka. Věří totiž, že na díle spočívá kletba. Co vyvolalo jejich přesvědčení?

Racionální úvaha říká, že vlastnictví nějakého obrazu by nemělo mít vliv na osobní štěstí člověka. Snad jedině v případě, že by prodání takového kousku zachránilo rodinu před bankrotem, nebo naopak jeho získání udělalo radost nadšenému sběrateli.

Přesto existují malby, v jejichž blízkosti lidé propadali depresím, pronásledovaly je děsivé představy nebo jejich majetek zachvátila živelná pohroma. Jedním z nejslavnějších údajně prokletých obrazů je portrét Plačícího chlapce. Historky o jeho neblahém vlivu jsou opravdu strašidelné…

Podezřelé okolnosti

Yorkshirský hasič Peter Hall se znepokojeně obrátí ke svým kolegům: „V tom domě, kde jsme naposledy zasahovali, měli zase ten obraz.

Začíná to být vážně divné.“ Požárník si jako jeden z prvních všimne, že v mnoha domácnostech v Británii, v kterých začalo hořet, visela kopie malby Plačícího chlapce. Portrétu samotného se přitom plameny nikdy ani nedotkly.

Obraz sirotka, jemuž při požáru zemřeli rodiče, namaloval někdy po druhé světové válce italský malíř Giovanni Bragolin (1911–1981). Ten se specializoval na malby osiřelých dětí.

Podle legendy portrétovaný chlapec brzy poté také zahynul v plamenech. A jeho smutný osud jakoby se přenesl i do jeho portrétu. V osmdesátých letech se vlastníci obrazu z různých koutů Británie potýkali s požáry. Hasiči údajně zaznamenali desítky případů. Jak by však mohl portrét přitahovat plameny?

Mohou za vše média?

Někdo věří, že hošík vládl nadpřirozenými silami, jimiž vyvolával oheň. Jeho rozzlobený duch zůstal uvězněn v obraze a pokračoval ve svém temném díle. Podle jiné teorie měl magické schopnosti sám Bragolin.

Údajně vložil do obrazu negativní energii, která se obrátila proti všem, kdo se malbu rozhodli koupit. S historkou o prokletém obraze přišel bulvární deník The Sun.

Mnozí viní jeho redaktory, že právě oni spojili běžné požáry vznikající například kvůli neuhašeným cigaretám s portrétem Plačícího chlapce, a vytvořili tak legendu o kletbě. Ať už byl obraz prokletý či nikoli, pověrčiví Britové se rozhodli nic neriskovat.

V roce 1985 všechny portréty shromáždili a hromadně je spálili. Zbavili se tak svého strachu?