„Zemi v dávných dobách obývali obři!“ hlásají novinové titulky poté, co je jeden zkamenělý nalezen při kopání studny. Vědci sice pochybují, ale davy zvědavců se jen hrnou. A ochotně se nechají napálit.
V americkém Cardiffu se 15. října 1869 farmář William C. Newell obrací na Gideona Emmonse a Henryho Nicholse: „Chlapi, potřeboval bych vykopat studnu.“ Každý dolar dobrý, řeknou si ti dva a kývnou. Druhý den ve výkopu lopata narazí na kámen.
„Sakra, šutr!“ zakleje kopáč. Když však odhrabou hlínu, zírají na něco, co se zcela vymyká jejich představám. Tři metry dlouhého zkamenělého muže!
Obří úspěch zkamenělého obra
Za pár dnů už o něm mluví celá Amerika a do Cardiffu míří tisíce zvědavců. Newell místo nálezu oplotí, postaví nad obrem stan a za prohlídku vybírá 25 centů, které s houstnoucími davy zvedá na 50. Objeví se i podnikavci, kteří chtějí obra koupit.
Z nich pak uspěje David Hannum (1832–1892), jenž nabídne částku odpovídající dnes přibližně 10 milionům korun. Ten pak obra také vystaví a vybírá vstupné. Zajde se na něj podívat i paleontolog Othniel C. Marsh (1831–1899) a má jasno:
„Je to padělek a nepříliš povedený. Stopy po opracování jsou stále zřetelně.“
Póry vytvoří pomocí pletacích jehlic
Má pravdu. Když se Hannum hodlá soudit s podnikavým Phineasem T. Barnumem (1810–1891), který si vyrobil vlastního obra, stvořitel toho původního George Hull nechce mít opletačky se soudy a 10. prosince 1869 jde s pravdou ven.
Po hádce s metodistickým knězem, který na základě Bible věří v existenci dávných obrů, si z něj chce vystřelit a z třítunového bloku vápence nechá vyrobit třímetrovou postavu mrtvého muže.
Jde přitom do takových detailů jako jsou póry, které vytváří pomocí kladiva a desky s upevněnými hroty pletacích jehlic.
Pomocí písku, vody, inkoustu a kyseliny sírové pak dodá tělu patinu stáří a sochu pak v listopadu 1868 pohřbí na pozemcích svého bratrance Newella. Rok počkají, aby se zapomnělo na převoz rozměrné bedny, a pak ji „najdou“.
