Po šokujícím masakru v Béziers, kde křižáci neměli slitování s nikým a zabili tisíce lidí bez rozdílu víry, se další města v regionu Languedoc vzdávala bez boje. Jejich strach byl oprávněný.

Nikdo nechtěl dopadnout jako obyvatelé Béziers, a tak se mnozí raději podrobili. Výjimkou bylo pouze Carcassonne.

Město, jehož jméno dnes nese slavná hra, bylo považováno za jednu z nejpevnějších a nejlépe opevněných pevností v kraji. Bylo to místo, kde katarské hnutí, podporované vlivnou dynastií Trencavelů, bujelo ve velkém.

Křižáci vedení Simonem de Montfortem si byli vědomi, že dobytí Carcassonne bude klíčové pro potlačení kacířství v celé oblasti.

Na rozdíl od Béziers, kde křižáci využili chyb měšťanů, aby se dostali za hradby, se v Carcassonne připravovali na dlouhé a zdlouhavé obléhání. Pevnost, chráněná dvojitými hradbami a třiapadesáti věžemi, se zdála být nedobytná.

Křižáci se utábořili v okolí a začali obkličovat město. V horkém srpnovém létě ale zjistili, že Carcassonne má jednu velkou nevýhodu, která se ukázala být jeho klíčovou Achillovou patou – uvnitř hradeb se nenacházel žádný spolehlivý zdroj vody. Zásobování města záviselo na řekách a potocích mimo hradby.

Křižákům v podstatě stačilo jen přerušit zásobování města vodou, což se jim na začátku srpna podařilo. Během několika dnů se situace ve městě stala neudržitelnou. Nedostatek vody a letní horko přinášely nemoci a zoufalství. Obyvatelé, včetně obránců pevnosti, začali být vysílení a demoralizovaní.

Dne 15. srpna 1209 se to skutečně stalo. Obyvatelé Carcassonne se vzdali. Jejich osud ale byl překvapivě jiný než osud obyvatel Béziers. Křižáci se rozhodli ušetřit jejich životy. Na rozdíl od těch v Béziers, nebyli obyvatelé Carcassonne zabiti.

Byli „jen“ polonazí vyhnáni z města, sebrali jim všechen majetek a byli ponecháni napospas osudu. Tento akt byl považován za milosrdnější, ale přesto symbolizoval naprosté vítězství katolické církve nad katarským hnutím.

Po pádu Carcassonne začalo katarské hnutí rychle chřadnout, až se úplně vytratilo. Křížová výprava byla úspěšná v tom, že sjednala pořádek a potlačila kacířskou víru.

Události v Béziers a Carcassonne se staly symbolem boje proti kacířství a ukázaly, jakou moc měla katolická církev v té době. Přestože křížová výprava splnila svůj cíl, zanechala za sebou krveprolití a spálenou zemi.

Dnes nám tato kapitola historie slouží jako varování, že víra může být zneužita k ospravedlnění těch nejbrutálnějších činů.

Historikové se dodnes přou o to, jaký byl skutečný rozsah krutostí a co přesně se v Carcassonne stalo.

Některé prameny tvrdí, že i zde došlo k popravám a násilnostem, ale jiné zdroje to popírají a tvrdí, že křižáci se poučili z chyb v Béziers a snažili se jednat více podle křesťanských principů.

Ať už je pravda jakákoli, pád Carcassonne byl klíčovým momentem, který rozhodl o osudu katarské víry a posílil moc katolické církve ve Francii. Město, které se mělo stát symbolem odporu, se tak stalo symbolem porážky.