Přistání Apolla na Měsíci se prezentuje jako americký úspěch, ale Spojené státy získaly velkou vědeckou pomoc. Stojí za ní sám architekt ničivých raket, geniální inženýr a snílek, který věřil, že se lidstvo dostane na Měsíc. Bez nadsázky otec nacistického vesmírné programu.
Mladý Wernher von Braun (1912–1977) už ve svých třinácti letech sní o tom, že bude možné s nějakým tělesem doletět až na Měsíc. Od svojí matky Emmy dostane jako dárek dalekohled a čile s ním pozoruje planety a hvězdy. Chlapec si sestrojuje i různé rakety.
Vrhne na studia na Vysoké technické škole v Berlíně. Potkává se tam s mužem, který se stal jeho velkým vzorem, vědcem Hermannem Oberthem, který sepsal knihu Raketou do meziplanetárního prostoru. Hltal ji už dávno.
Každou volnou chvíli tráví na Raketovém letišti Berlín, které využívají studenti školy ke svým pokusům. Vyniká mezi nim, umí zapůsobit tím, jak efektně předvádí svoje pokusy s raketami.
Jak obejít smlouvu
Versailleská smlouva stanovila pro německý zbrojní průmysl velice tvrdé podmínky. Ovšem Armádní úřad pro zbrojení (Heereswaffenamt, HWA) se snaží najít způsob, jak je obejít.
O raketách smlouva neuvádí vůbec nic, vždyť v době jejího podepsání neměl nikdo tušení, že by něco takového mohlo vzniknout. Do práce se zapojí i Braun a využívá toho, že má k dispozici prakticky neomezené zdroje.
Roku 1932 se stává civilním zaměstnancem armády. Živě si představuje, že si splní dávný sen a vymyslí těleso schopné doletět až na Měsíc. Z režimu, který nastoluje Hitler se snaží vyzískat, co se dá.
Je mu 25 let, když se stává šéfem armádního výzkumného ústavu v Peenemünde na pobřežním ostrově Usedom v Baltském moři. Vstupuje do NSDAP, v roce 1941 má 3500 podřízených.
Hitler po selhání německého letectva v bitvě o Británii podpoří sériovou výrobu jeho rakety V-2 jako záležitost nejvyšší důležitosti.
Nečekané zatčení
Při testu 3. října 1942 dosáhne raketa rychlosti 5500 kilometrů za hodinu a výšky 85 kilometrů. Je jasné, že brána vesmíru se otevírá dokořán. Zdálo by se, že vesmírný program nacistů bude pod jeho taktovkou.
Jenže situace se nečekaně zkomplikuje 22. března 1944, když gestapo zatkne nejenom Wernhera i jeho bratra Magnuse a dva další inženýry. Obvinění nzí:
„Nejsou přesvědčení o konečném vítězství říše a tajně pracují na neužitečných projektech letů do vesmíru.“ Himmlerovi jsou nějaké lety do vesmíru fuk, chce hlavně získat maximální dohled nad raketovým výzkumem.
Ovšem Hitler zasáhne a dostane Brauna na svobodu. Záhy se ukazuje, že konec války je na dohled. Wernher ví, jak cenné jsou jeho znalosti.
Raketa s lidskou posádkou
V Peenemünde se pod jeho dohledem rodily i plány pro výrobu rakety A-10, která má kokpit pro pilota a stává se tak opravdu prvním krokem k letům do vesmíru s lidskou posádkou. Nakonec se Braun vzdá Američanům a 2. května 1945 se dává do jejich služeb.
Společně s dalším vědci ho transportují do Ameriky v rámci operace Paperclip. K dispozici jim dá výsledky svého výzkumu, protože si dokumenty ukládal do jeskyně v dolnosaském Harzu. Jakmile se usadí v USA, jeho kariéra se rozjede naplno.
Pohání ji americko-sovětská technologická rivalita, která se přerodí ve vesmírné závody. V roce 1953 jeho tým vyvine první americkou balistickou raketu Redstone, která vymrští jadernou hlavici až do vzdálenosti 400 km.
Jupiter-C, upravenou verzi Redstone, vypouští v roce 1958 Explorer 1, první satelit USA. Rok předtím poslali Sověti do vesmíru svůj Sputnik 1. Později se v roce 1960 Wernher stává ředitelem Marshallova střediska vesmírných letů NASA, kde vyvíjí monstrózní raketu Saturn V. Ta v rámci mise Apollo 11 vynese Neila Armstronga a Buzze Aldrina na povrch Měsíce.
Splněný sen
Objevují se konspirace, že nacisté chtěli vybudovat základnu na Měsíci. V osobě Brauna získali muže, který o dosažení povrchu Měsíce celý život usiloval.
Nacistům ale šlo o vesmír především z pohledu využití pro své válečné účely – to splnily rakety V-2, ale lety do kosmu považovali za neužitečné. Svůj sen proto Braun realizuje až ve službách Američanů.
„Je pravděpodobně nejprominentnějším bývalým nacistou, který udělal skutečnou kariéru v poválečném světě,“ říká Michael Neufeld, kurátor Smithsonianova národního a leteckého muzea.
