Aztékové disponovali hudebním nástrojem, který vydával tak příšerné zvuky, že například dokázal zahnat protivníka z boje. Frekvence jeho pískání se staly pro lidského ucho nesnesitelnými.
Aztékové, jejichž říši v roce 1521 zničil španělský dobyvatel Hernán Cortéz (1485-1547), si vyráběli hliněné píšťalky ve tvaru lidské lebky. Zvuk tohoto podivného hudebního nástroje se dá velice trefně přirovnat k nářku člověka, svíjejícího se v bolestech.
Archeologové na tyto píšťaly narazili v aztéckých chrámech v Mexiku a dlouho si mysleli, že jde o pouhé hračky.
Hračka tak příšerně nezní
Po jejich podrobnému prozkoumání ale změnili názor. Postupně objevili jejich zvuk. Hračka pro děti by něco tak příšerného přece pouštět do světa neměla. „Pokud má smrt hlas, pak zní právě takto,“ říká například mexický inženýr Roberto Velazquez, odborník na zvuky starověkých píšťal.
Pískali před útokem
Aztéčtí kněží zřejmě používali píšťalky při obětních rituálech. Jejich pronikavý tón provázel oběti na onen svět. Není vyloučeno, že na píšťalku musela hvízdat i sama oběť. Duch větru ho měl s pomocí píšťaly bezpečně provést podsvětní říší.
Kromě toho měl nástroj ještě další funkci. Aztékové se hraním na píšťalky snažili také odradit své nepřátele. Před útokem na ně hromadně hvízdali. Protivníky zvuk děsil, byl tak nepříjemný, že ztráceli chuť a energii bojovat.
Bez nadsázky lze proto tyto píšťalky označit jako psychologickou zbraň.