Hledání planety, která by byla podobná Zemi, a byla tak i vhodná pro život, je jedním ze svatých grálů současné astronomie. Koneckonců, vesmír je natolik obrovský, že takových planet může (a také nemusí) být jen v naší galaxii spousta.
Ale ani zatím nejvýkonnější dalekohled Webbův teleskop žádnou takovou nenašel…
Když nejde Mohamed k hoře, půjde hora k Mohamedovi, praví staré arabské přísloví. Proč si tedy druhou Zemi „nevyrobit“ přímo ve sluneční soustavě?
Dříve nebo později bude vzhledem k omezeným zdrojům naší mateřské planety stejně nutné okolní kosmická tělesa kolonizovat.
Kolonizace sluneční soustavy je však hudbou vzdálené budoucnosti a případná terraformace (pozemšťování) některých planet, tedy jejich přeměna podle pozemského vzoru, už zní jako poněkud bláznivé sci-fi.
Přesto alespoň v teoretické rovině už vědci o podobných projektech uvažují. Krom Venuše a některých Jupiterových a Saturnových měsíců je hlavním kandidátem především Mars.
I kdyby se ale podařilo překonat veškeré problémy s cestou k planetě, vyvstaly by při její kolonizaci ihned další.
Gravitace postavená na hlavu
Na Zemi má například člověk díky silné gravitaci mnohem více krve v nohou než v hlavě, a srdce se tak tomuto stavu přizpůsobuje. Na Marsu by v hlavě krve výrazně přibylo, protože by nebyla tolik tlačena směrem dolů. Tím pádem by se lidem hlava zvětšila.
Nižší gravitace by také vedla k úbytku svalové hmoty. Případné zárodky by se v děloze pravděpodobně nevyvíjely tak, jako v gravitačním poli Země.
Každopádně pokud by se lidská kolonie na Marsu uchytila, její obyvatelé by se po pár generacích od svých pozemských předků začali lišit.
Jídelníček a genofond
Lidští Marťané by se pár stovkách let zmenšili, což by ve svých důsledcích vedlo ke kratšímu životu. Mohla by se změnit i vizáž lidí. Mrkev, sladké brambory či dýně produkují kartenoidy, tedy látky, které nabízejí určitou ochranu před UV zářením.
Pro marťanské osadníky by byly tyto potraviny nanejvýš vhodné. Při velké konzumaci těchto plodin by pokožka zřejmě získala oranžový odstín.
Vyšší úroveň ultrafialového záření dopadajícího na povrch Marsu by dozajista vyvolala nějaké mutace DNA. Postupný proces, který na Zemi trvá statisíce let, by se na Marsu výrazně urychlil, takže za několik generací by se mohl objevit nový druh homo.
Některé mutace by sice mohly být smrtící, jiné by však diverzifikovaly genetický fond, a umožnily tak přirozenému výběru vykonávat svou práci.
Střet dvou světů
Pokud by se ovšem takový Marťan zamiloval do krásné Pozemšťanky, měl by asi smůlu. Je otázkou, zda by se jí líbila jeho oranžová tvář, avšak nejen to.
Imunitní systém Marťanů a Pozemšťanů by se postupem času natolik mohl odlišit, že vzájemné setkání by vypadalo jako střet Evropanů a domorodých Američanů v dobách objevování Nového světa. Výměna chorob byla tehdy přinejmenším pro indiány téměř zničující.
