Stát se laureátem Nobelovy ceny se nepodaří jen tak někomu. V některých rodinách se ale zisk této prestižní ceny stává záležitostí takřka dědičnou. Nobelovku mají otec a syn Bohrovi, Braggovi, Thomsonovi nebo von Eulerovi.
Jako obor, kde se předpoklady pro nobelovku dědí, drtivě vyhrává fyzika. Často ale sláva rodiče nespravedlivě zastínila potomka.
Geniální vědec a učitel
Pokud by někdo hledal návod, jak vychovat nobelistu, pak Joseph John Thomson (1856-1940) by ho mohl poskytnout. Podařilo se mu to nejen u vlastního syna, ale také u 7 dalších studentů. Není divu, že měl pověst skvělého učitele.
Šéfem Cavendishovy laboratoře, prestižního oddělení Cambridgské univerzity, se přitom stal v pouhých 27 letech, což vyvolalo značnou nevoli konzervativních profesorů. Jenže Thomson se měl čím pochlubit.
Nejenže hýřil nápady, ale byl přirozený pedagogický talent. V době, kdy laboratoř přebíral, se v ní výzkumem zabývalo 7 studentů. Postupně pak jejich počet narostl na víc jak čtyřnásobek. Thomson jim ponechával volnost a radil, jen když o to stáli. Zato se každé odpoledne u něj scházeli na čaj a debatovali.
Dvakrát elektron
Thomsonova cesta k vědě přitom nebyla jednoduchá. Jeho rodiče nebyli majetní, zato poměrně vzdělaní, matka byla učitelka, otec vedl v třetí generaci rodinné knihkupectví. Jenže předčasně zemřel a sny dospívajícího Thomsona o studiu vybledly.
Naštěstí ne definitivně. Pomohlo stipendium, jen se místo fyziky musel smířit s matematikou. Dokončit studia mu pak pomohlo vítězství v prestižní univerzitní soutěži v matematice. Své první výzkumy se také pokoušel řešit hlavně matematicky, než přešel k fyzice.
Zajímala ho tehdy ještě nerozlousknutá podstata atomu. Nobelovu cenu dostal v roce 1906 za objev první atomové částice – elektronu.
O 31 let později si jeho syn George Paget Thomson (1892-1975) odnášel stejnou cenu, paradoxně za to, že zjistil, že elektron není jen částice, ale současně vlnění.
