Je prostým faktem, že arktické permafrosty, tedy věčně zamrzlé plochy, tají. Mohou za to po celém světě se zvyšující teploty. Spolu s doposud nedotčenými ledovými plochami však z arktických plání mizí i jiné struktury.

Kameny, které byly po dlouhá staletí skryty v ledu se po svém odhalení rozpadají. Mohou za to kyselé látky, které se začali po roztátí permafrostu projevovat drtivou silou. A nové studie dokazují, že tento proces bude mít také vliv na globální klima.

Za rozpadáním kamenů stojí prosté chemické reakce, které však až doposud brzdil led. Ten však z arktických ploch, které se oteplují ještě rychleji než jiné části zeměkoule, nenávratně mizí. Spolu s ním mizí také led na blízkých oceánských plochách.

Ten je krom tepla rozpouštěn i již zmíněnými uvolněnými kyselými látkami. Díky tomu mizejí z oceánů ledové plochy odrážející teplo. Oceán se tak více ohřívá a koloběh oteplování nabírá na obrátkách a pokračuje. 

Po roztátém permaforstu zůstávají na pevninách zvláštní krajiny plné jezer, zemních propadlin a soutěsek. Z těchto struktur se do vzduchu uvolňuje doposud zadržované CO2, které opět jen urychluje oteplování.

Je těžké odhadnout, kde se tento rozjetý proces zastaví. Téměř jisté ale je, že v tom bude planeta Země potřebovat naší pomoc.