„Ve smyslu žaloby se prohlašuji za nevinného,“ pronese s pohrdavým výrazem ve tváři jeden z nejvýše postavených politiků hitlerovského Německa Hermann Göring. Bývalý říšský maršál totiž stojí před vojenským soudem v bavorském Norimberku, kde se má spolu s dalšími prominentními nacisty zodpovídat ze svých válečných zločinů.

Dostihne všechny z nich spravedlivý trest?

Druhá světová válka je minulostí. Hitlerova (1889–1945) třetí říše byla poražena a na řadu přichází zúčtování s osobami, které nejstrašlivější konflikt v dějinách lidstva zapříčinily.

Samotný nacistický diktátor sice spáchal před koncem bojů sebevraždu a mnoha jeho přisluhovačům se podařilo uniknout, stále ale zbývá dost těch, kteří mohou být potrestáni. Vítězné mocnosti, tj.

Spojené státy, Sovětský svaz, Francie a Velká Británie s nimi na podzim roku 1945 zahájí tzv. Norimberský proces. Britský soudce a jeden z přímých účastníků této události Norman Birkett (1883–1962) ji označí za „největší soud v historii“. Jak s obviněnými válečnými zločinci naloží?

Měl se konat v Berlíně

Za hlasitého povyku přítomných diváků je do rozlehlé soudní síně přivedena skupina německých trestanců. Proces s nacistickými pohlaváry započne 20. listopadu 1945. Původně má proběhnout v Lipsku, Mnichově či Lucemburku.

Sovětská strana prosazuje, aby se soud konal v Berlíně coby „hlavním městě fašistických spiklenců“. Nakonec je vybrán Norimberk, neboť právě na tomto místě byly o 10 let dříve schváleny první protižidovské zákony.

Zdejší Justiční palác je navíc dostatečně prostorný a nepoškozený, takže bez problémů pojme všechny účastníky procesu.

Proti nacistům jsou vznesena tři základní obvinění – příprava útočných válek, porušení válečných norem a zvyklostí a páchání zločinů proti lidskosti. Obžalováno je celkem 24 mužů, ne všichni se ovšem k soudu skutečně dostaví.

Třeba šéf německé pracovní fronty Robert Ley (1890–1945) se před začátkem líčení oběsí ve své cele! V nepřítomnosti je souzen také Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann (1900–1945), v té době považovaný za nezvěstného.

Až v roce 1998 se díky testům DNA zjistí, že Bormann zahynul už při obsazování Berlína v květnu 1945. Tribunál tedy fakticky odsoudí k trestu smrti mrtvého člověka.

Odmítají svou vinu!

Prokurátoři se při Norimberském procesu pořádně zapotí. Všichni obžalovaní skálopevně popírají nebo zlehčují svoji vinu. Soud se i kvůli jejich přístupu protáhne až do října roku 1946. V jeho závěru je 12 vězňům udělen nejvyšší trest – poprava oběšením!

Mezi odsouzenými na smrt skončí i jméno hlavního aktéra procesu – říšského maršála, zakladatele gestapa a vrchního velitele Luftwaffe Hermanna Göringa (1893–1946). Göring se však šibenici vyhne.

Den před popravou totiž spolkne kyanidovou kapsli, kterou se mu povedlo propašovat do cely. Ostatní zločinci, jako například nacistický politik Alfred Rosenberg (1893–1946) již provazu neujdou.

Zbytek obžalovaných stihnou buď doživotní, nebo mnohaleté vězeňské tresty. Pouze tři osoby jsou úplně zproštěny viny. Patří k nim třeba vedoucí říšského rozhlasu Hans Fritzsche (1900–1953).

Odsoudili ho neprávem?

„Zdravím tě, mé věčné Německo!“ zvolá vysoký vojenský důstojník Alfred Jodl (1890–1946) těsně před tím, než mu oprátka sevře hrdlo.

Přestože si většina souzených v Norimberském procesu svůj trest nepochybně zaslouží, minimálně nad jedním verdiktem tribunálu se vznáší stín pochybností.

Náčelník operačního štábu německých ozbrojených sil Alfred Jodl je oběšen, ačkoli se nikdy nehlásil k nacistickým ideálům a v podstatě jen jako každý voják vykonával rozkazy nadřízených. Soud nakonec v roce 1953 uzná své pochybení a Jodla rehabilituje.