Politický vliv Petra Voka není nikdy tak silný jako vliv Viléma z Rožmberka, třebaže se po bratrově smrti v roce 1592 o veřejné dění velmi zajímá. Zůstává ale i v této oblasti ve stínu svého staršího bratra. Nakonec se mu zájem o politiku vymstí.
Ovšem ani u dvora nového českého krále a římského císaře Rudolfa II. (1552–1612) se Petr Vok (1539–1611), netěší moc velké přízni. Nemůže za to sám císař, ale dvorští intrikáni.
Právě ti se postarají o to, že Petr marně čeká na audienci u panovníka. Žádá o ni krátce po Vilémově odchodu na věčnost v roce 1592. Trápí ho dluhy, které po bratrovi zůstaly, a finanční pomoc by se mu velice hodila.
Ovšem dvorské klice se nepodaří úplně vyšachovat Voka ze hry. „V tehdejším sněmu se hlasovalo ne podle počtu hlav, ale podle váhy hlasu. A na sněmu a zemském soudu měl rožmberský rod první místo,“ vysvětluje tehdejší situaci Wolfová.
Dlouhé váhání
Nakonec je to právě císař, kdo Rožmberka žádá o pomoc. Na Moravu si totiž dělají zálusk Turci. Do válečné výpravy se ale nikdo nehrne, protože panovník ani české stavy nemají peníze na její financování.
Proto připadají v úvahu jenom bohatí šlechtici, kteří mohou sáhnout do své pokladny. Přátelé přemlouvají Petra, aby se ujal velení vojska, jež vytáhne proti Turkům. Šlechtic dlouho váhá.
Nemá do výpravy chuť, zvlášť když si vzpomene na císařovu neochotu mu pomoci. Navíc válčení nepatří mezi jeho zájmy.
Výzvu přijímá
Nakonec ale velení v roce 1593 přijímá, protože si „váží sobě více obecního dobrého nežli vlastního života a statků“. Zároveň dobře ví, že „poslušnosti a zběhlosti ve válečných potřebách mezi stavem panským a rytířským toho času není v Koruně české“.
Pro dobro státu tak vyráží do dnešního slovenského Komárna. Vojenská akce ovšem není úspěšná. Boje skončí dříve, než pořádně začaly, protože Turci se stáhnou do svých zimních táborů.
Vojsko je rozpuštěno začátkem listopadu 1594. Rožmberské pokladně akce přinese jenom další velké výdaje.
