Volební kampaně jsou po celém světě čím dál víc agresivní. Reklamní agentury využívají nových technologií a mnohých poznatků psychologie, přičemž se již leckdy dostávají až za hranu etiky.

Román George Orwella 1984 patří ke klasice moderní literatury. Popisuje svět, v němž vládne totalitní režim, který bez ustání vede válečná dobrodružství.

V řadě oblastí se technologický pokrok zastavil, vládnoucí vrstva jej podporuje jen tam, kde jí pomáhá upevnit moc. Například při sledování vlastních občanů. Každý má doma televizní obrazovku fungující i jako špionážní zařízení.

„Obrazovka současně přijímala a vysílala. Každý zvuk, který člověk vydal a jenž byl hlasitější než velmi tiché šeptání, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet,“ píše se v románu.

Tak daleko zatím nejsme, i když tajné služby dokážou přes internet o lidech zjistit leccos. Ale sledovací obrazovka? I to tady již je. Již před nějakou dobou japonská firma NEC překvapila billboardy, které jsou schopny rozpoznat lidské tváře. Obchodníci byli nadšeni, obhájci práva na soukromí naopak zděšeni.

Společnost IBM šla v tomto ohledu ještě dále. Jejich reklamní tabule pomocí čipů RFID umí proniknout do soukromí lidí ještě hlouběji. Bez problémů si zjistí jméno, adresu, stav bankovního konta, ale třeba i barvu, kterou konkrétní člověk preferuje.

RFID čipy měly původně sloužit při identifikaci zboží. Nyní se ukazuje, že jejich využití může být mnohem širší.

Že se po planetě rozšíří billboardy, které budou schopny prozkoumat stav bankovního účtu každého člověka, aby na něj mohly lépe zacílit reklamu, je velmi pravděpodobné. Ke zneužití takových technologií je však už jen krůček…

K několika případům nasazení takových reklamních tabulí už došlo. Nedávný případ pochází z Mexika. I zde jsou v rámci volebních kampaní používány billboardy.

Jeden z kandidátů přitom využil reklamní tabuli, která nejen že pasivně cosi sdělovala, ale pomocí kamery sledovala reakce kolemjdoucích.

Kameru zajímaly především emoce, které billboard vyvolal. Na základě jejich analýzy pak mohla být reklamní kampaň upravována. Marketing tak získal další ze svých odnoží. Odborníci nyní hovoří o neuromarketingu.

Podíváme-li se do historie, najdeme několik příkladů, kdy byly během volebních kampaní uskutečněny pokusy o vpašování nějakého podprahového sdělení.

V roce 1988 probíhala ve Francii kampaň před prezidentskými volbami. Ve vysílání jednoho z televizních kanálů se několikrát objevil obrázek dosavadního prezidenta Françoise Miterranda.

Těžko odhadovat, zda to mělo vliv na rozhodování voličů, každopádně, Miterrand tehdy ve volbách zvítězil.

Podobný případ se stal v USA. V prezidentských volbách v roce 2000, ve kterých se utkal republikán George W. Bush a demokrat Al Gore, sáhla republikánská strana k podobným praktikám.

Do svých klipů, které očerňovaly demokraty, nechala vmontovat nápis RATS (krysy). Volby tehdy těsně vyhrál Bush.

Avšak zkoumání mozků voličů, pomocí technologií a pozdějších psychologických analýz, to je něco nového!

Neuromarketing však do politiky proniká stále víc a lidé se tomuto trendu jen těžko budou bránit. Stále více politiků si najímá konzultanty, jejichž specializací je skenování mozku.

S podobným týmem spolupracovala například polská strana Občanská platforma nebo mexický prezident Juan Manuel Santos. Je zajímavé, že neuromarketing zatím rozhodně nevede a priori k úspěchu. Zatímco Santos volby vyhrál, Občanská platforma utrpěla volební debakl.

Neuromarketingové specialisty využil i bývalý turecký premiér Ahmet Davutoglu. Výzkumníci došli k závěru, že předsedovi vlády poněkud schází charisma a po emocionální stránce své potenciální voliče neoslovuje.

Podobné praktiky byly použity mimo jiné i v Rusku, Argentině, Brazílii či ve Španělsku. Stín podezření na to, že využíval neuromarketing, padl i na volební štáb kandidátky na křeslo amerického prezidenta Hillary Clintonové. Ta se však k celému problému odmítla vyjádřit.

Zdá se, že neuromarketing bude do našich životů zasahovat stále častěji. Zda je celé takové konání v souladu s etikou, to je již jiná otázka…