Luxusní zaoceánský parník SS Cap Arcona sloužil od roku 1927 k přepravě cestovatelů a uprchlíků hlavně na trase mezi Německem a Jižní Amerikou.
Dokázal pojmout 1315 cestujících. Z Hamburku do Buenos Aires převezl cestující už za 15 dní. Když ale vypukla druhá světová válka, Němci našli pro původně civilní loď úplně jiné využití. Na samém sklonku prohraného konfliktu se rozhodli využít loď Cap Arcona spolu se třemi dalšími parníky – SS Deutschland, Athen a Thielbek – k přepravě více než 10 000 vězňů z koncentračních táborů do Švédska.
Britské Královské letectvo RAF se však domnívalo, že lodě povezou uprchlé důstojníky SS. Schylovalo se k jednomu z největších a nejkrvavějších omylů v historii.
Britské stíhací bombardéry Hawker Typhoon Mark 1B se snesly nad bezbranné lodě. Odpoledne 3. května 1945 rozpoutaly v Lübeckém zálivu Baltského moře pravé peklo. Piloti později uvedli, že neměli nejmenší tušení o tom, kdo se na palubě nachází.
Lidé umírali po stovkách. Někteří se utopili, jiní uhořeli. Mnoho vězňů stihli postřílet vojáci SS, zbytek zabily britské letouny, které zasypávaly hořící vraky dávkami z kulometů. „Stříleli jsme i na muže ve vodě.
Hrozná věc, ale řekli nám, ať to uděláme, tak jsme to udělali. Taková je válka,“ vzpomíná pilot Allan Wyse ze 193. letky RAF.
Hrozivý incident se odehrál jen tři dny poté, co Adolf Hitler (1889–1945) spáchal sebevraždu, a pouhý jediný den před německou kapitulací. Více než 5000 lidí zaplatilo za osudný omyl životem. Jejich těla byla pohřbena do masového hrobu u německého městečka Neustadt, ale mnoho dalších ještě po následujících 26 let vyvrhovalo moře.
Poslední nalezenou obětí byl 12letý chlapec, jehož tělo se našlo roku 1971. Britská rozvědka a RAF nechaly zapečetit veškeré informace o rozkazech i následcích útoku. Vyvolaly tím jen další spekulace.
Mnozí se totiž domnívají, že Britové mohli o totožnosti pasažérů na lodi vědět.
