Lidské zuby jsou jediná část kostry, na kterou si můžeme přímo sáhnout. To by vás nenapadlo, co říkáte? Bereme je jako obyčejnou věc, přitom dokážou pořádně potrápit. Jak řekl klasik: Zuby, pohroma… úst. Víte ale, čím vším můžou zuby trpět?

Proč platíme u zubaře tolik peněz? A proč je stomatologie tak oblíbený obor? Pojďme se těmto i dalším otázkám společně podívat na zoubek!

Kolik máme zubů?

Dnes máme 20 mléčných a 32 druhých zubů, ovšem nebylo tomu vždycky tak. V minulosti měl člověk dokonce 44 zubů! S postupným vývojem společnosti, nástupem zemědělství, a hlavně s tepelnou úpravou potravy se začal měnit tvar i počet zubů.

Jejich počet se nakonec ustálil na čísle 32. V horní čelisti máme čtyři řezáky, dva špičáky, dva třenové zuby a čtyři (šest stoliček). To stejné i ve spodní čelisti. Lidské stoličky jsou dokonce považovány za jedny z nejkomplikovanějších zubů u savců.

Kdy zuby rostou?

K vývoji lidského chrupu dochází už během těhotenství, přibližně v 6. měsíci těhotenství. Kolem 6.–8. měsíce věku dítěte začíná postupně docházet k prvnímu prořezávání jednotlivých zubů.

Častokrát se stane, že z nateklých dásní vyskočí klidně čtyři zuby najednou. Přibližně do druhých narozenin by však dítko mělo mít všech 20 mléčných zoubků, tedy bez třenových zubů a zubů moudrosti.

Stálý chrup se vyvíjí spolu s mléčnými zuby, zůstává však skryt v čelisti přibližně do 6. roků dítěte. Teprve v tu dobu začnou postupně tlačit na zuby nad sebou.

Vhledem k tomu, že mléčné zoubky mají pouze dočasný kořen, který se tlakem na nej přeruší, a dáseň je už prořízlá, růst nových zubů takřka nebolí. Do 14 let věku dítěte by mělo být vyměněno a nově prořezáno všech 28 zubů, tedy bez posledních zubů moudrosti.

Poslední třetí stoličky se prořezávají až kolem 18. roku života, není však výjimkou, že nejsou prořízlé ani ve 40 letech.

Jakými problémy mohou zuby trpět?

Zubní plak je měkká a skoro neviditelná tenká vrstva, která se během dne tvoří na zubech, a zvláště kolem dásní. Při nedostatečném čištění zubů může způsobit zubní kámen, zubní kaz, ale také paradentózu.

Zubní kámen vzniká ze zubního plaku, ve kterém se ukládají minerální látky a zbytky jídel, až vznikne tvrdá vrstva. Tu není možné odstranit pastou a kartáčkem, ale pouze mechanicky speciálními nástroji, nebo ultrazvukem.

Obojí provádí zubař nebo dentální hygienista. Zubní kámen nebolí, ale jsou v něm obsaženy látky, které dráždí dáseň, a je tak příčinou zánětu dásní.

Zubní kaz vzniká po narušení zubní skloviny kombinací zubního plaku, mikroorganismů a různých kyselin obsažených v jídle a pití. Bakterie rozkládají sacharidy (cukry), které odvápňují sklovinu a snižují tvrdost zubu. Proto zub bolí.

Pokud je zubní kaz v raném stádiu a postižený zlepší ústní hygienu, dokáže si tělo poradit samo a povrchový kaz opravit. V ostatních případech, pokud se kaz dostane hlouběji, může pomoci pouze zubař, a to opravou zubu, nebo vyčištěním zasaženého kanálku.

Paradentóza je zánětlivé onemocnění dásní, způsobené zubním plakem a zubním kamenem. Dásně nejprve krvácejí, postupně ustupují a odhalují zubní krčky. Zuby se mohou začít viklat, měnit své umístění a také je možné o ně úplně přijít.

K čemu je dobrý dentální hygienista?

Poslední roky se stále víc rozmáhá dentální hygiena. Navštěvuje ji stále více lidí, přesto se spousta dalších nadále podivuje, k čemu je něco takového vůbec dobré. Odpověď je jednoduchá.

S tím, jak postupuje věda kupředu a zubařská činnost je stále obsáhlejší, složitější a na čas strávený nad jedněmi ústy delší, už nezbývá stomatologům prostor na preventivní činnost.

Dříve během hodiny ošetřili čtyři lidi, dnes ošetří za hodinu v průměru jednoho pacienta (pokud je třeba vrtat, operovat nebo modelovat nový zub, preventivní kontrola je stále celkem rychlá záležitost).

Preventivní péči o chrup tedy přebrali dentální hygienisti. Pomáhají s odstraňováním zubního kamene, léčbou dásní, předcházením onemocnění, ale také učí správnému čištění zubů a kompletní péčí o chrup.

Pomáhá také v případě dětí, které hravě a bezbolestně učí, aby se nebály otevřít před lékařem pusinky a samozřejmě jak si čistit zoubky.

Co obnáší stát se zubařem?

Zubní lékařství je jeden z nejlákavějších oborů medicíny. Zatím co na všeobecné lékařství je třeba šest let studia pro dosažení magisterského titulu a pak dalších několik let specializací a praxí, pro zubařinu stačí pět let a je hotovo.

Samozřejmě se vyplatí nastoupit na praxi do zavedené ordinace, ale stejně tak si mladý zubař může rovnou otevřít svou vlastní ordinaci.

Nemalujme si to však tak růžově, i toto studium je plné tvrdé práce a velké konkurence. U nás je studium stomatologie možné pouze na pěti vysokých školách.

Například na Karlovu univerzitu se předloni hlásilo skoro 900 lidí a přijato bylo pouhých 50! Mimo jiné to je zárukou, že po pětiletém studiu opouští brány škol špičky v tomto oboru.

Proč je málo zubařů?

Ve skutečnosti není. V české republice připadá 80 zubařů na 100 tisíc obyvatel, což je vysoko nad světovým průměrem. Proč je tedy takový problém sehnat zubaře? Inu, spousta jich pracuje v soukromých ordinacích, kde je větší část zákroků plně hrazena pacientem.

V těchto ordinacích přijímají nové pacienty neustále. Jenže si je třeba připlatit. Plno mají ti zubaři, kteří ordinují v malých městech a značnou část úkonů jim hradí zdravotní pojišťovna. Takže není málo zubařů, ale málo „levných“ zubařů.

A tím se dostáváme na začátek začarovaného kruhu, kterým je správná ústní hygiena…

Proč jsou zubaři tak drazí?

Samotné vybavení ordinace vyjde na bezmála dva miliony korun, na které si zubař většinou bere půjčku. Významnou položkou je také cena materiálu. Navíc cena zubních výkonů se ze zákona řídí tzv. minutovou kalkulací, která se pohybuje kolem 20–40 Kč.

Cena ošetření je tedy součtem ceny času a ceny materiálu. Tyto příjmy se rozpočítávají na nájem ordinace, energie, pomůcky, platy pro lékaře i sestru, povinná pojištění, licence, příspěvky stomatologické komoře a spoustu dalšího.

Jak vzniká nový keramický zub?

V případě, že už je poškození zubu natolik vážné, že ho není možné spravit pouhou výplní, přichází na řadu tvorba nového zubu. Zubař nejprve zub ošetří a zaplombuje kanálky. Následně zub obrousí, nasadí provizorní korunku a vytvoří otisky.

Z otisku se vyrobí sádrový model. Na něm se voskem vymodeluje tvar nahrazovaného zubu, který musí sedět na milimetry přesně. Zatmelí se do silikonového kroužku, dá do pece a vypálí se.

Vosk se roztaví a do vzniklé dutinky se vpraví roztavená keramika, která barevně odpovídá ostatním zubům pacienta. Celý tento proces zabere dva až tři dny. Výroba nového zubu není drahá pouze kvůli precizní a jemné práci, ale také kvůli použitým materiálům.

Jak pečovali o zuby naši předkové?

Už v minulosti měli lidé problémy se zuby, a tak se snažili si je všemožně opečovávat a čistit. Za tímto účelem naši předci kousali malé větvičky a rozkousanými konci si zuby čistili.

Postupem času se používaly také drcené vaječné skořápky, plátýnka namočená v popelu nebo primitivní kartáčky s prasečími štětinami. A ano, opravdu se v případě potřeby chodilo ke kováři, aby zub vytrhl. Pochopitelně bez umrtvení.

Jak o chrup správně pečovat?

Správná péče o chrup je opravdu důležitá. Je jí možné předcházet veškerým onemocněním v ústní dutině. Všichni známe, nebo bychom měli znát, jak správná péče o zuby vypadá. Jenomže až 80 % lidí má během života minimálně jeden zubní kaz!

To značí, že na tom se správností čištění moc dobře nejsme. Důležité je čistit minimálně 2x denně, ráno a večer, a ideálně také po každém jídle. Minimální doba čištění jsou dvě minuty.

Vhodné je používat co nejměkčí kartáček, zároveň ale platí, že čím je kartáček měkčí, tím se doba čištění prodlužuje. Samozřejmě je třeba používat správnou techniku čištění.

A vůbec není třeba se bát dalších pomůcek, jakými jsou mezizubní kartáčky, zubní nit, ústní sprcha a další. A samozřejmě nesmíme zapomínat na pravidelné kontroly u zubaře!