„Podvádíte,“ píchne nespokojeně mistr pekařského cechu prstem do žitného bochníku. Ještě nepřikročil ke kontrole rozkrojením a na první pohled vidí, že chléb je menší, než určují cechovní artikule. Prodává se ale za běžnou cenu. Pekař má zaděláno na pořádný problém…
V letech 1349-1419 v metropoli českého království působí 157 pekařů. O pražském pekařské bratrstvu se dobové materiály poprvé zmiňují v roce 1410, tehdy už ale jde o prosperující spolek, který určuje pravidla působení.
Bojuje například i proti nekalé konkurenci. „Musíte péct jenom pro svoji potřebu. Nesmíte svoje výrobky prodávat,“ nabádá například hospodyně, které pečou doma a svoje zboží nabízejí v sousedství.
Frčí specializace
Pekařská specializace se stává typickým jevem už v době vlády Karla IV. (1316‒1378) i jeho syna Václava IV. (1361‒1419). Každý má dělat to, co dokonale umí. K výdělku si díky tomu přijdou všichni, nikdo není škodný.
Ve městě pracují i kobližníci, mazanečníci, preclíkáři, perníkáři, caletníci vyrábějící sladké pečivo, chléb i pekaři boží zhotovující hostie.
Podvodníky koupou ve Vltavě
„Mouka je drahá. Přidej tam trochu pilin,“ šeptne pekař na svého syna, který se učí řemeslu pod jeho dozorem. Dovolí si to ale jenom tehdy, když je jejich šikovný venkovský tovaryš pryč. Tuší, že by mistrovi cechu prozradil, jak šidí zákazníky.
Kromě pilin se do bochníků přidává i hlína. Podvodníky neodradí ani koš či klec na potápění nepoctivých pekařů na Vltavě…
