Liška polární je drobná, bílá a chundelatá šelmička. Nenechme se však zmást její velikostí a roztomilostí. Je to úspěšný predátor, který nepohrdne ani mršinou.

Navíc můžeme s klidem říct, že je jedním z největších otužilců na světě, protože s přehledem zvládá i ty nejkrutější mrazy.

Ladnými pohyby svého těla vytváří dojem, že jde o kočkovitou šelmu. Pravdou ale je, že se jedná o šelmou psovitou, stejně jako ostatní druhy lišek. Odkazuje k tomu i jedno z několika jmen, které jí lidé dali – pesec.

Jejím přirozeným místem výskytu jsou severní části evropského, asijského a amerického kontinentu, ale setkat se s ní můžeme také v jiných částech světa. Většinou tam ovšem byla uměle vysazena kvůli obchodu s kožešinami.

Naštěstí se ve volné přírodě vyskytuje v hojném počtu a je označena za málo dotčený druh.

Z šedé myšky v bílou paní

Pokud porovnáme lišku polární s liškou obecnou, je tato krasavice přibližně o polovinu menší než její rezavá příbuzná. Měří kolem 50–65 centimetrů, ocas jí přidává dalších 30 centimetrů, a dospělý jedinec váží průměrně 3–4 kilogramy.

Samci většinou bývají trochu větší než samičky. V létě má srst krátkou a šedočernou, na zimu se obalí delší a hustší bílou srstí, která jí propůjčuje její typický vzhled.

Navíc je kožíšek nepromokavý a poskytuje nejlepší možnou tepelnou izolaci, jakou může savec vůbec mít. Netrumfne ji ani lední medvěd.

Malá, ale oddaná

Nejčastěji žije v páru a bývá monogamní. Rozmnožuje se až dvakrát ročně a v jednom vrhu bývá obvykle 3–8 mláďat. Samec zůstává po celou dobu přítomný a pomáhá s péčí o štěňata.

Ta poprvé opouštějí noru kolem 3.–4. týdne a matky přestávají kojit po 2–3 měsících. Pohlavně dospělými se stávají kolem jednoho roku života. Některé mladé samičky zůstávají s rodinou až do dalšího roku a pomáhají s péčí o nový vrh.

I přesto, že je polární liška houževnatý tvor, který vydrží kruté a nepříznivé podmínky severských krajin, první arktickou zimu třičtvrtě mláďat nepřežije. Ostatní lišky se dožívají průměrně 3–4 let.

Ing. Liška

Nejen člověk dokáže měnit ekosystémy, ale také zvířata. Jedním z nečekaných ekosystémových inženýrů je také polární liška. Pro své nory si vyhledává vyvýšená místa, kde se dá snadno hrabat a nedrží se zde vlhkost.

Přesto je hrabání v zemi práce namáhavá a každé letní období se lišky snaží nory upravovat a rozšiřovat. Vznikají tak kvalitní nory o mnoha místnostech a chodbách, které se dědí z generace na generaci, ve kterých může žít vícero liščích rodinek.

Právě zbytky jejich potravin a výkaly tvoří hnojivo, které dělá půdu v okolí nor bohatým na živiny. Díky tomu se zde daří vegetaci, která láká kořist, kterou se pak liška živí. Nejčastěji to bývají lumíci.

Kamarád medvěd

Během svých toulek zasněženou krajinou si umí poradit i v případě, že ji ledová kra odnese daleko od domova. Jednoduše se přidá k lednímu medvědovi. Medvědi lišky tulačky tolerují, nepředstavují pro sebe navzájem žádné nebezpečí.

Ačkoliv za ideálních podmínek preferuje liška svůj oblíbený typ potravy, obecně vzato je všežravec. Během kamarádského doprovázení medvěda proto nepohrdne ani mršinou a přiživuje se také jeho kořisti.

S příchodem jara ale liška pocítí teritoriální volání a vrací se zpět ke své noře, díky změně počasí už beze strachu z nenalezení potravy.

Nemoci a nepřátelé

Ani těmto šelmičkám se nevyhýbají nemoci. Jednou z nich je vzteklina. Také mohou ve svých střevech hostit parazita měchožila bublinatého, který je takovou liščí tasemnicí. Liška pak svým vylučováním zamořuje terén a můžou se tak snadno nakazit další lišky.

Náhodným dotykem se nakazí také člověk, pro kterého to může být velmi nebezpečné, pokud se nezahájí včasná léčba. Protože je polární liška celkem drobná, musí se mít na pozoru.

Nebezpečným je pro ni například polární vlk, rosomák a v některých případech i lední medvěd. Kvůli klimatickým změnám se stále častěji setkává také s liškou obecnou, která má díky své velikosti navrch.

Neostýchá se ji vyhnat od potravy nebo ji zabít a také si přivlastňuje její nory a doupata. A měla by se mít na pozoru také před případným útokem shora, odkud si ji může snadno vyhlédnout orel skalní.