Zámecká paní se líčí před toaletním stolkem. Chystá se na ples. Když je se svojí podobou spokojená, přilepí si na pravou tvář umělou černou pihu. Ještě poslední pohled do zrcadla. „Je to dokonalé!“ Pomalu odchází do tanečního sálu.

Nezapomene ale na krabičku s náhradními pihami. Co kdyby se paráda v průběhu zábavy odlepila? V období rokoka, které v 18. století plynule navazovalo na baroko, si dámy pečlivě zakládaly na své vizáži.

Rafinovaná dekorace

Umělé černé pihy, kterým se říkalo mouche (muška), byly vystříhané tvary z černé taftové látky: malinké kolečko, srdíčko nebo hvězdička, případně i složitější obrázky. Poprvé se objevily na francouzském královském dvoře koncem 17. století. Urozené ženy touto nevšední dekorací rafinovaně sváděly.

Výzva k hrátkám

Později si je lepily nejenom na tváře, ale i do hlubokých výstřihů. Symbolizovaly tím dokonce konkrétní výzvy. Nalepená muška poblíž oka znamenala: „Jsem vášnivá“, na čele: „Vznešená“, u rtů: „Toužím po flirtu“. Více než tři mušky ale byly považovány za přinejmenším necudné.