Ve filmu Roberta Zemeckise (*1951) Návrat do budoucnosti II postava Martyho McFlye jezdí na skateboardovém prknu, které nemá kolečka. Namísto toho se vznáší.
Budoucnost, do níž se vypravil strojem času zabudovaném v automobilu DeLorean, je říjen roku 2015. Létající auta sice zatím nemáme, ale díky společnosti Lexus je skutečností alespoň kýžené prkno.
Oficiální jméno projektu, představeného letos v červnu, zní Slide (podle angl. klouzat se) a je velmi případné.
Náhodnému divákovi se skutečně musí zdát, jako by hoverboard prostě klouzal po vzduchovém polštáři, několik centimetrů nad zemským povrchem.
Je to kouzelnický trik anebo jsme konečně odhalili tajemství pravé levitace? Inu, trochu obojího.
Ošizená budoucnost
Předně, hoverboard od luxusní japonské automobilky nemá v žádném případě tytéž vlastnosti jako v rodinném filmu s Michaelem J. Foxem (*1961) a Christopherem Lloydem (*1938).
Nedokáže se pohybovat po jakémkoliv povrchu, je závislý na pravidelných dodávkách chladicí kapaliny a rozhodně není tak stabilní, aby se s ním člověk mohl nechat tahat za autem. O podvod se však také nejedná.
Skutečně se dokáže vznášet a udrží až 200 kilogramů živé váhy, což je o dost víc, než mívají běžní provozovatelé skateboardingu.
Ani ti movití si však designový zázrak od Lexusu nepořídí – firma ho vytvořila pouze v rámci reklamní kampaně Amazing in Motion a počítá s komerčním využitím technologie, nikoliv prkna samotného.
Magnetická levitace
Levitující skateboard pro své zázračné schopnosti využívá stejný princip, na jakém fungují i nejmodernější rychlovlaky typu Maglev (například jihokorejská linka z letiště Incheon), tedy magnetickou levitaci.
V tomto případě se vznáší až 4 centimetry nad speciální kolejnicí z permanentního magnetu se třemi póly – dvěma severními a jedním jižním uprostřed, které doslova uzamknou hoverboard ve svém magnetickém poli a udrží ho ve vzduchu.
Samotné prkno ve svém srdci skrývá 32 cihliček ze směsice ytria, baria, mědi a kyslíku, tvořících materiál, který je supravodivý i při relativně vysoké teplotě -197°C. Té se dosahuje přilévání tekutého dusíku.
A to je vše. Žádné baterie nebo jiné pohonné jednotky nejsou potřeba, o všechno ostatní se starají fyzikální síly.
Tajemství nízkých teplot
Supravodivost patří do království kvantové mechaniky, tedy vědy o chování mikročástic.
Je to jev, při kterém se určité materiály, jsou-li podchlazeny na teploty blízké absolutní nule (-273,15°C), náhle stávají perfektními vodiči, protože jejich elektrický odpor drasticky klesne.
Za objev tohoto úkazu dostal nizozemský fyzik Heike Kamerlingh Onnes roku 1913 Nobelovu cenu a pokusy s jeho praktickým využitím se provádějí v průběhu celého dvacátého století až dodnes.
Ideálem je samozřejmě supravodivost materiálu při teplotě pokojové, která však zůstává nadále neuskutečnitelným snem.
Skatepark pro vznášedlo
Testovací rampy a dokonce i vodní jezírko pro jedinečný projekt vyrůstají v katalánském městečku Cubelles, hodinu cesty od Barcelony. Speciální kolejnice jsou pokryty vrstvou dřeva, takže nic nevypadá podezřele.
Na předvedení se schází několik profesionální skateboardistů, mezi nimi i Ross McGouran. A nestačí se divit. Jízda bez jakéhokoliv tření je něco úplně jiného, než na co jsou zvyklí.
Prkna při testu vydrží „fungovat“ asi dvacet minut, pak je nutné přilít další tekutý dusík, kterého hoverboard spolyká až 1,5 litru. „Těšil jsem se jako dítě, chtěl jsem vyzkoušet, co všechno to dokáže.
Zpočátku to bylo něco úplně nového, ale zvyknete si rychle. Pak jsme zkoušeli i skákat, a hlavně ta jízda po vodě bylo něco,“ říká McGouran o své zkušenosti. Zda bude někdy „hoverpark“ otevřený také veřejnosti, není v současnosti jasné.