„Halt! Halt! Hände hoch!“ tmu přeruší křik a světlomety vykrojí z temnoty přikrčenou postavu. Strážný ji vztekle sráží k zemi pažbou. Tohle, že má být nejlepší vězení?

Němci, hledající roku 1939 místo pro Oflag IV-C, internační tábor vyšších důstojníků a problematických útěkářů, si to mysleli. Colditz, středověká pevnost v srdci Hitlerovy Říše, totiž stojí na vysoké skále, má mohutné zdi a jediný východ.

Přesto je zdokumentováno přes 300 pokusů o útěk, někdy nečekaně nápaditých a originálních.

„Mít tak křídla!“

Od chvíle, kdy je odhalen tunel, kterým unikla početná skupina vězňů, jsou Němci ve střehu. Dávají pozor na to, co se děje pod zemí, sledují vše co, se hne na zemi. Jen k obloze málokdy zvednou hlavu.

„To bychom museli mít křídla!“ vzdychne někdo v hloučku, který oknem sleduje neúspěšný pokus o útěk. Nápadu se chytí piloti Bill Goldfinch (1916–2007) a Jack Best (1912–2000). Kluzák! „Letět by mohl ze střechy kaple!“ dodá poručík Tony Rolt (1918–2008), který si všimne, že na ni stráže mají zakrytý výhled.

Goldfinch a Best vše propočítají a připraví plány letadla, které by je dokázalo dostat alespoň za zhruba 300 metrů vzdálenou řeku Mulden.

Dozorci si ničeho nevšimnou

Rolt společně se zkušeným útěkářem Davidem Walkerem (1911–1992) zorganizuje skupinu, s níž v podkroví nad kaplí postaví z dřevěných okenic, bláta a kradeného stavebního materiálu, falešnou stěnu, která má rozestavěný letoun ukrýt.

Stráže si vůbec nevšimnou, že se místnost zmenšila!

Svoboda přide dřív než start

Vězňové přesto zůstávají opatrní. Staví hlídky a sestrojí dokonce improvizované poplachové zařízení, které stavitele včas varuje před stráží. Stokilový dvoumístný stroj, který má rozpětí křídel téměř deset metrů a jméno Colditz Cock je úspěšně dokončen, válka však končí a hrad je osvobozen jen pár dnů před plánovaným startem.