V potemnělé místnosti by se atmosféra dala krájet. Hitler čte každé hlášení, ale na informaci, která se před chvíli donese k jeho uším, není ani zdaleka připraven. Jeho milovaná armáda prohrává u Kurska a do toho se Spojenci vyloďují na jihu Itálie. Cesta nacistického konce právě začíná!

Ve světě čísel se jedná o dvouměsíční vřavu, do níž se zapojí kolem 3 milionů vojáků. Pozadu nezůstává ani technika, protože jen Sověti vysílají do bitvy u Kurska, od níž letos uplyne 80 let, na 10 000 tanků!

Nervozita v nacistickém vedení

Rok 1943 není pro Adolfa Hitlera (1889-1945) vůbec dobrý. V bitvě u Stalingradu mocně krvácí a ztráty wehrmachtu dosahují 900 tisíc vojáků! Sověti na tom nejsou o moc lépe, protože jich u strategicky nevýznamného místa umírá přes milion.

I tak žene Rudá armáda Němce směrem na západ, a to k městu Kursk. To se má stát svědkem dalšího dějství brutální války. Sověti totiž postupují v některých částech fronty daleko rychleji, a tak vzniká klín, který je hluboký 150 kilometrů.

Na šířku má ještě o dalších 50 kiláků víc. A Hitler dumá, jak by mohl ze situace vyždímat úspěch. „Musíme jim vrátit úder,“ říká mužům, s nimiž konzultuje vojenská tažení. Řada osobností ale s plánem nesouhlasí.

Takový Heinz Guderian (1888-1954) tvrdí, že nové tanky, které Hitler plánuje použít proti Sovětům, jsou mnohem důležitější na západní frontě. „Neobratný a těžkopádný útok, který povede k velkým ztrátám,“ utrousí generálporučík Kurt Zeitzler (1895-1963).

Problémy v ráji

Jejich hlasy ale utichají v lomozu fabrik, ty totiž začnou chrlit tanky Tiger a také novinku jménem Panter. Ty jsou mnohem lepší než sovětské stroje, protože dokáží pálit z větší vzdálenosti.

Ofenziva má proběhnout už na jaře, Hitler však narazí na ekonomické mantinely, Německo je finančně vyčerpané. „Kdybychom zaútočili v březnu, máme šanci na úspěch,“ nechá se slyšet velitel Walther Model (1891-1945).

Termín se několikrát odkládá, Hitler mluví o květnu, poté ho přesouvá na 15. červen. Nakonec si vojáci budou muset ještě 14 dní počkat. Führer totiž čeká na tanky, jenže generálové přichází s tvrzením, že čas svědčí Sovětům.

I oni vyrábí děla a tanky, zároveň vytváří opevnění. A na Hitlera prší jedna katastrofa za druhou, v Africe přichází Tunisko, do toho Italové ztrácí zbytky bojeschopnosti. Poraženecká morálka vládne také u Maďarů a Rumunů.

I přesto představí operaci Citadela a generálům slíbí nové lehčí tanky typu Ferdinand.

Půl milionu min v akci

Ve zkratce počítá s tím, že předsunuté jednotky Rudé armády obklíčí. Z jihu na území vpadne Erich von Manstein (1887-1973), severní útok bude mít na starosti armáda Walthera Modela. Když sovětské oddíly odříznou od zbytku území, udělají s nimi krátký proces.

Hitler dokonce počítá s tím, že by nenáviděný rival mohl přijít až o pětinu vojáků! Zároveň předvídá, že Stalin (1878-1953) nenechá atak bez odpovědi, proto nashromáždí tankové divize.

Sověti s podobným plánem počítají, o Hitlerovo záměru se díky špionům dozví ani ne 48 hodin poté, co o nich Vůdce promluví. Maršál Georgij K. Žukov (1896-1974) vypracuje plán obrany a zároveň sovětského protiútoku, který nazve operace Kutuzov.

K dispozici má Konstantina K. Rokossovského (1896-1968) společně s Nikolajem F. Vatutinem (1901-1944). Dvojici dělá společnost také Ivan S. Koněv (1897-1973). V oblasti vybudují opevnění a nastraží na půl milionu min! Plán rovněž počítá s podporou 2 500 letadel.

Překvapení!

Rovinaté pláně jsou jako stvořené pro bitvu gigantů, a přestože má první krok udělat nacistické Německo. Oficiální útok je naplánován na pátou ráno 5. července 1943, jenže Sověti wehrmacht nepříjemně překvapí.

Žukov nechá jejich pozice hodinu před útokem bombardovat! Ani to nezastaví 900 tisíc mužů a 3 000 tanků, aby se pokusili sevřít Rudou armádu do kleští. Při prvních hodinách se Němcům daří. „Bez výraznějších ztrát,“ stojí v hlášení.

Velkou měrou se na tom podílí také Luftwaffe. Letectvo obsadí nebe a útočí na Rudou armádu. Do toho všeho ale mají pomáhat s postupem pěchoty. Oblast kolem Kursku se ale vyznačuje významnou prašností, a tak piloti nemohou své kolegy podporovat. Němcům také dochází palivo, a tak výhoda jménem Luftwaffe přestává fungovat.

Šrumec na Sicílii

Situace na bojišti se mění každým okamžikem, což si s hrůzou uvědomí i nacistické velení. Po srážce s realitou už tuší, že Hitlerovy cíle byly přehnané. Sověti vysílají do boje lehké tanky T-34, k nimiž ještě přidají spojenecké stroje typu M3 Lee.

Do nejtužších konfliktů má být pro změnu nasazen cvalda typu KV-1. Společnost jim dělají také protitanková děla a na 2 000 000 vojáků! Na takovou sílu brzy narazí Model, jeho armáda dokáže urazit pouhých 20 kilometrů.

To Manstein zaznamená více úspěchů, ukořistí několik tanků a zajme na 25 tisíc sovětských vojáků. Do vřavy ale promluví události z prosluněné Sicílie, kde se 9. července 1943 vylodí Spojenci.

Zaskočený Hitler pod tlakem ukončuje operaci Citadela a přesouvá část svých jednotek do Itálie.

Další zastávka: Berlín

O dva dny později přebírá iniciativu Stalin a zahajuje vlastní ofenzivu. Svou troškou do mlýna přispějí i partyzáni, kteří operují v německém týlu a vyhazují do vzduchu železnici. Díky tomu mají nacisté problémy se zásobováním.

A zatímco Modelův útok končí v troskách, Manstein se bije jako lev. Čelí dokonce až sedminásobné přesile. „Země se šíleně třásla,“ popisuje salvu z tanků jeden z pamětníků.

Manstein dokonce chce pokračovat v operaci, jenže Hitler mu opakovaně hází klacky pod nohy. Nedoplní jeho jednotky, zamítne také řadu žádostí o důležitý materiál.

Polní maršál pokračuje na vlastní pěst, než mu Hitler sebere část vojáků, a tak je donucen 22. července německou ofenzivu ukončit. Sovětská odpověď je tvrdá, protože Rudá armáda získá většinu území zpět.

Obsadí města Orel a Bělgorod, což nastartuje další postup vpřed. A s trochou nadsázky se po úspěchu u Kursku Rudá armáda zastaví až v Berlíně.

Výhoda na sovětské straně

Lidské i materiální ztráty jsou i na poměry druhé světové války obrovské. Němci přichází jen během operace Citadela o 55 tisíc mužů. Celkově wehrmacht zchudne o 200 tisíc vojáků.

Sověti mají ztráty ještě vyšší, jenže Stalin dokáže mezery v armádě rychle zaplnit. Nedaleko Kursku zůstávají ležet hromady hořícího šrotu. Rudá armáda si podle některých historiků odepíše z tabulek na 6 tisíc tanků!

Nacisté jsou na tom sice lépe, vítězství v bitvě u Kurska je však připsáno sovětské straně. Čísla se však liší, protože ani jedna strana nechce přiznat citelnější ztráty.

Historici jedním dechem dodávají, že jedna z největších bitev druhé světové války má nedozírné následky na psychiku vojáků.