„Bude třičtvrtě na dvě. Musím domů. Slíbil jsem, že pomohu otci sekat dřevo na zimu,“ posmutní hoch a loučí se s kamarády. Pohled na věž curyšského kostela ho přesvědčí, že je čas vyrazit. Na zdejší hodiny vidí dokonale, přestože se od nich vzdálil skoro kilometr. 

Ve středověku potřebuje hodiny hlavně církev. Jak jinak by mniši zjistili, že je právě čas na modlení?  Jenže i prostí lidé si musí nějak odměřovat den. K tomu jim poslouží právě věžní hodiny na kostelech.

Při jejich instalaci bývá podmínkou, aby na ně bylo vidět z jakéhokoli místa ve městě, jinak by se lidé podle nich nemohli řídit.

Maxihodiny máme i v Čechách

Z toho důvodu mívají ciferníky obrovský průměr. Ten největší v Evropě zdobí věž kostela svatého Petra ve švýcarském Curychu a měří rovných 8,64 metru. Ovšem ani u nás v Čechách moc nezaostáváme.

Největší věžní hodiny tikají na kostele Nejsvětějšího srdce páně na pražských Vinohradech a je o pouhý metr menší.

Ukazuje i čtvrthodiny

Nejstarší hodiny se na věžích kostelů objevují ve 13. století. Již na jeho konci se pak měřičem času pyšní i tehdy čerstvě vybudovaná věž curyšského kostela svatého Petra, jehož jádro pochází z 9. století.

Zdejší hodinový stroj dokáže měřit v roce 1460 i čtvrt hodiny (první číselníky totiž měly pouze jednu ručičku a ukazovaly jenom hodinu). V roce 1538 se již ciferníky nacházejí na všech čtyřech zdech věže.

Mechaniku nahradí počítač

Po staletí tvoří tyto hodiny časoměrný střed Curychu a všechny veřejné městské hodiny musí tikat úplně stejně jako ony.

V průběhu doby prodělají celkem čtyři opravy, poslední v roce 1844. Velká ručička časostroje dnes měří 5,73 metru (malá 5,07 metru), a když se posune o minutu, urazí dráhu 0,45 metru. Mechanický pohon nahrazuje v roce 1996 počítač.