Hraje se Světová série, finále americké baseballové ligy. Zápas 9. října 1919 skončí senzačním výsledkem. Titul získává podceňovaný outsider Cincinnati Reds, zatímco favorizovaný chicagský klub White Sox prohrává. Výsledek ale brzy vzbudí podezření…
Když 1. října 1919 Světová série startuje, Chicago prohrává první tři zápasy, což je vzhledem k jeho roli favorita divné. V dalších dvou utkáních nadhazuje za White Sox nový hráč Dickie Kerr (1893–1963). Reds se nechytají. Sázkaři odmítají vyplácet peníze hráčům White Sox.
Ti na protest hrají lépe a nelíbí se jim, že nedostávají odměnu. Mafie sázkařů prská, že přijde o velké peníze vsazené na vítězství outsidera Cincinnati Reds. Vyhrožují hráčům White Sox. Favorit z Chicaga pak klíčový osmý zápas prohraje. Průběh zápasů ihned vzbudí pozornost znalců.
První schůzka v hotelu
Špatně zahrané situace ze strany White Sox rozebírají sportovní novináři z Chicago Herald i dalších listů. Spekulují, že chicagští svoje zápasy prodali. Jako první se přiznává jejich nadhazovač Eddie Cicotte (1884–1969). Případ putuje k soudu.
Během září 1920 je vybrána Velká porota, která zasedá 22. října 1920. Obviní celkem osm hráčů a rozplétá nitky případu.
Ukazuje se, že celý příběh začíná v září roku 1919. V bostonském hotelu Buckminster se tehdy scházejí Charles Arnold „Chick“ Gandil (1888–1970), první hráč White Sox, s bookmakerem Josephem Sullivanem (1870–1949), za kterým stojí hlava organizovaného zločinu, prohnaný korupčník Arnold Rothstein (1882–1928). Připravují společně sportovní podvod století.
Souhlas za 10 000 dolarů
Gandil vypovídá, že v posledním týdnu sezony 1919 jeho klub White Sox čekaly ještě čtyři zápasy, a pokud by se nic nezvrtlo, mělo být vítězství v Major League Baseball jejich. Jenže dostal nabídku, která mu vzala dech:
„Byl jsem docela překvapen, když Sullivan navrhl, abychom dali dohromady sedm nebo osm hráčů, kteří přenechají sérii Cincinnati.“ Myšlenka na podfuk, navíc se zapojením takového množství lidí, ho vyděsí.
„Nebude to fungovat,“ říká Sullivanovi. „Nebuď hloupý,“ říká Sullivan a přesvědčuje ho, že má systém, jak vše financovat, stojí za ním Rothstein. Každý z hráčů, který se akce zúčastní, dostane 10 000 dolarů.
„S ohledem na naše skromné platy bylo 10 000 dolarů opravdu hodně a on to věděl,“ přiznává Gandil.
Dostane devítinásobek platu
Od Sullivana dostane Chick ujištění, že hráči skutečně dostanou vyplaceny slíbené peníze. Stává se tedy styčným kontaktem hráčů. Zodpovídá za jejich nábor do akce a vyplacení. Za svoji roli v prodeji zápasů dostane odměnu 35 000 dolarů.
Jedná se o téměř devítinásobek jeho běžného platu, který činí 4000 dolarů ročně. Takovému lákadlu neodolá. Na první pohled se zdá, že rozsudek vinen je jenom otázkou času. Jenže ze soudní budovy záhadně mizejí důkazy v podobě písemných výpovědí hráčů.
Porotě pak v červenci 1921 nezbývá než obviněné zprostit obžaloby.
„Myslím, že Ben Johnson (prezident americké baseballové ligy – pozn. red.) pochopí, že nedokáže posoudit poctivou hru,“ posmívá se Chick s ostatními po osvobozujícím rozsudku. Raduje se ale jenom chvilku.
Nový baseballový komisař Kenesaw Mountain Landis (1866–1944) to všem osmi provinilcům pořádně osladí. Doživotně jim zakáže činnost v oblasti baseballu. Baseballový skandál nadlouho podkope důvěru americké veřejnosti ve fair play klubových utkání.
