Letní den roku 1571 v severofrancouzské Lille. Číšníci kmitají kolem stolů a nestíhají nosit další a další pokrmy. Víno teče proudem a svatebčané na sebe rozjařeně pokřikují. Kolem stolů koluje ozdobně popsaný list papíru. Každý si čte, na jaké lahůdky se může těšit.

Není jich málo. Svatba zámožného rady a účetního Baulda Cuvillona (1539 – 1615) musí být událostí, na kterou nikdo v okolí nezapomene.

Nápad vytvořit soupis podávaných jídel nazvaný „Jídelníček pro svatební večeři mistra Baulda Cuvillona,“ všichni oceňují. Sliny se sbíhají a nikdo neví, co ochutnat dříve. Novomanželka Jeanne (1549 – 1583) pobízí přítelkyni Theresu.

„Jez má drahá, vše je vynikající, kuchaři přípravou strávili mnoho dní. Použili jenom ty nejlepší potraviny!“ Theresa neví, po které z lákavě vonících mís sáhnout. Jde se proto znovu podívat na jídelní list.

Papír je už od nenechavých hostů ohmataný, ale stále jde z ruky do ruky. Na čem si labužníci ve 2. polovině 16. století pochutnávali?

Na uvítanou, aby nikdo netrpěl hlady

Hosté nejprve dostali 13 jídel.

Různé druhy salátů, maso ochucené petrželkou a octem (pikantní), skopový vývar, nakládaná housata, jarní kuřata se špenátem, studenou saille, holuby á la Tremoulette, pečenou skopovou kýtu, pečené telecí hrudí, těstoviny s pálivou omáčkou, pečené srnčí, delikátní paštičku a kuřata v aspiku. Pro dochucení všeho mohli použít sladkou hořčici.

Nakonec pro dobré trávení

Ani závěrečná tečka nezklamala. Dezertů naservírovali celkem 17. Čtyři druhy dortů: sněhový, jablečný,  kerblíkový a marmeládový, dále smetanový ovocný koláč, gohiére, oplatky, jablka s hřebíčky, hrušky hned na několik originálních způsobů:

jako pyré, v medovině či hrušky sartelles a angelots. Nechyběl ani morbecque krém, zelené ořechy, čerstvé ovoce, želé a výběr sýrů. Cuvillonova rodina patří mezi místní smetánku. Novinka – krasopisný seznam pokrmů – proto putuje do místního archívu.

V nejsevernějším departmentu Francie (leží na hranici s Belgií a centrem je Lille), ho najdeme i dnes. Manželství, které mělo tak opulentní start, zřejmě pokračovalo ve stejném duchu. V jeho průběhu se narodily rychle za sebou čtyři děti.

Nenapravitelní požitkáři

Podobné, ale o něco mladší jídelníčky najdeme i v archívech jiných francouzských měst. Labužníci se životem doslova projedí. Peníze nepočítají, více času tráví nakupováním a servírováním jídla na velké svátky.

Stává se pravidlem, že soupis jídel je hostům k dispozici.

Menu pro každého zvlášť se ale objevilo teprve v 19. století při vzniku první restaurace, slavné Palais Royal v Paříži. V 17. století i později si slavní potrpěli na to, aby na hostinách byl jídelní lístek.

Když Ludvík XIV. (1638 – 1715) roku 1656 večeří na zámku v Pontchartrain s madame la Chanceliére, velkolepé menu nabízí pět chodů zahrnujících 168 lahůdek. A někdo nemohl být bez jídla ani po smrti.

Náhrobek amerického generála Wilkinse v New Yorku obsahuje malou zasklenou skřínku, která ukrývá bílý papír – jídelníček. Podle jeho pokynů mu měl být každý den vyměněn…