Sopečné erupce byly v antických dobách považovány za Boží trest. Dnes sice víme, co je způsobuje, ale stále zůstávají nevypočitatelné a zanechávají po sobě děsivou spoušť. Které sopky patří mezi ty nejničivější?

1. Sakuradžima

Kde: Japonsko

Výška: 1117 m n. m.

Sopka Sakuradžima se nalézá na japonském ostrově Kjúšú. Ne nadarmo je považována za jednu z nejnebezpečnějších sopek planety, od roku 1955 vybuchuje téměř neustále. Její stáří se odhaduje na 22 000 let.

Riziko spočívá především v tom, že sopka leží v těsné blízkosti města Kagošima, kde žije kolem 700 000 obyvatel.

Osudový výbuch

Doložené záznamy o erupcích pocházejí již z 8. století. Největší výbuch ale nastal v roce 1914. Do té doby nejevila více než století žádnou aktivitu, proto byla považována za vyhaslou.

Obyvatelé ostrova se ale naštěstí stihli i díky poměrně silnému zemětřesení včas evakuovat. Výlevy lávy trvaly více než měsíc. Následkem tohoto masivního výbuchu se ostrov neustále zvětšoval, až se nakonec spojil s pevninou.

2. Fudži

Kde: Japonsko

Výška: 3776 m n. m.

Nejvyšší japonská hora Fudži leží u tichomořského pobřeží ostrova Honšú, 100 kilometrů od hlavního města Tokia. Jedná se o stratovulkán, který vznikl opakovaným vyvrhováním lávy a popela.

Hora má dokonale symetrický tvar se zasněženým vrcholem, a stala se tak symbolem celého Japonska. První dochovaný záznam erupce máme z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik.

Tím posledním zaznamenaným byl výbuch v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) pokryla vrstva popela.

Ukrývá v sobě skrytou sílu?

Japonci horu uctívají už od prehistorických dob a zdolat ji směli jen kněží a poutníci, především vyznavači šintoismu a buddhismu. Šintoisté s horou spojují mnohá božstva a legendy, především božstvo Konohanasakujahime.

Jedná se o krásnou dívku, která odrazuje vulkán od erupcí a na jejíž povel na jaře rozkvétají sakury. V současné době existuje dokonce náboženská sekta, která si říká „Společenství Fudži“. Ta vznikla v roce 1558 a je zasvěcena pouze této hoře.

3. Etna

Kde: Itálie

Výška: 3323 m n. m.

Etna je nejvyšší činná a druhá nejmohutnější sopka v Evropě. Nachází se na východním pobřeží ostrova Sicílie, nedaleko měst Messina a Catania. Samotné stáří sopky se odhaduje na 700 000 let.

Následnými erupcemi se neustále měnila až do dnešní podoby, která se ustálila přibližně před 5000 lety. Její výška je proměnlivá – ještě v roce 1981 měla o 21 metrů více. Snížení výšky způsobila sopečná erupce a uvolnění magmatu.

Ukrytí Titáni?

U Etny existuje nejdelší doložený záznam erupcí. Ty nejstarší se udály již ve starověku (135 n. l.). Staří Řekové sopku nazývali Ohnivá hora a měli za to, že je pod vulkánem zasypán jeden z obrů Titánů a výbuchy znamenají, že se obr chystá uniknout.

K nejmohutnější erupci došlo v roce 1669, kdy se láva dostala až k městu Catania, které částečně poničila. Její potenciální nebezpečí spočívá hlavně v tom, že se nachází v hustě obydlené oblasti.

4. Kilauea

Kde: Havaj, Spojené státy americké

Vrchol: 1247 m. n. m.

Kilauea se nachází na havajském ostrově Big Island a je jednou z pěti štítových sopek, které jej tvoří. Po úbočí sopky teče neustále proud lávy, patří tak k z nejaktivnějším vulkánům na světě.

Podle havajské historie chrlí nepřetržitě lávu už od roku 1983, průměrně 400 000 m3 za den. Sopka se vytvořila pohybem pacifické tektonické desky, který během 70 milionů let dokázal vytvořit 6000 km dlouhý řetězec podmořských sopek.

Bohyně ohně

Důkazy o první erupci máme z roku 1750. Díky záznamům polynéských legend ale víme, že sopka chrlila lávu již o mnoho dříve. Lávové proudy pokrývaly oblast stovek kilometrů čtverečních a změnily celou linii pobřeží.

Havajci sopku ve svých legendách označují jako místo, které obývá bohyně ohně Pelé. Ta má trestat všechny zloděje kamenů tím, že je postihne obrovská smůla. Pelé totiž bere vulkanické kameny jako své děti.

Mnoho návštěvníků tak posílá balíčky s kameny zpět, jelikož se jim začaly dít zlé věci.

5. Cotopaxi

Kde: Ekvádor

Vrchol: 5897 m n. m.

Cotopaxi je stratovulkán, který leží v Národním parku Cotopaxi v Andách zhruba 70 km od hlavního města Ekvádoru. Sopka proslula díky ledovci, který pokrývá její vrchol od hranice 5000 metrů.

Zdolat jej se jako první pokusil pruský geograf Alexander von Humbold v roce 1802, vystoupal ale jen do výšky 4500 metrů. Na nejvyšší bod se dostal až v roce 1872 německý geolog Wilhelm Reiss společně s Kolumbijcem Angelem Escobarem.

Nebezpečné lahary

Od roku 1534 Cotopaxi explodovala mnohokrát.

Z více než 50 zaznamenaných erupcí byly ty nejsilnější v letech 1742, 1744, 1768 a 1877. Vzhledem k prudkému sklonu svahu se koryty řek, pramenících z ledovce na vrcholu sopky, valily lahary (velmi rychle tekoucí směsi sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy, bahna a velkého množství vody) do vzdálenosti stovek kilometrů, což mělo za následek velké hospodářské škody a ztráty na lidských životech.

6. Vesuv

Kde: Itálie

Vrchol: 1281 m n. m.

Vesuv je činný stratovulkán, který leží na Apeninském poloostrově v Itálii. Je jednou z nejznámějších sopek světa. Základ tvoří sopka Monte Somma, která je stará několik tisíc let.

Vesuv je velmi nebezpečný hlavně proto, že v jeho blízkosti žijí téměř tři miliony lidí, ale také proto, že jeho poklidné období trvá už velmi dlouho.

Zmizelé Pompeje

Sopka se nechvalně proslavila erupcí v roce 79, kdy zanikla města Pompeje, Herculaneum, Oplontis a Stabie.

Během výbuchu bylo do atmosféry vyvrženo tak velké množství sopečného materiálu a plynů, které vytvořily mračno, zasahující pravděpodobně až do výšky 37 km.

Během exploze se ze sopky do okolí začala šířit žhavá oblaka pyroklastik (sedimenty, které tvoří kusy krystalů, skla a hornin), jež během chvíle zahubila 25 000 lidí. Smrt přišla rychle, lidé umírali především na teplotní šok.

7. Merapi

Kde: Indonésie

Vrchol: 2968 m n. m.

Patří k nejnebezpečnějším sopkám v celé Indonésii, aktivní je přibližně jednou za 10 let. Tento stratovulkán se nachází v centrální části ostrova Jáva v blízkosti města Yogyakarta. I přes riziko žijí na jejím úpatí tisíce lidí.

K aktivitě sopky přispívá především zasouvání australské tektonické desky pod sundskou. Erupce podle vědců započaly již před 400 000 lety.

Úpadek království

V roce 1006 došlo k velké erupci, která zapříčinila úpadek království Mataram. Od roku 1548 bylo zaznamenáno přibližně 60 výbuchů.

Katastrofická erupce se odehrála v roce 1930, měla za následek 1300 lidských obětí.  K menším ztrátám na životech pak došlo v roce 1994, kdy došlo ke kolapsu lávového dómu.

8. Nyiragongo

Kde: Kongo

Vrchol: 3470 m n. m.

Sopka se nachází v pohoří Virunga, a i když jsou jeho boční krátery dnes vyhaslé, ten hlavní patří mezi nejaktivnější na světě. Tento stratovulkán tvoří skupinka několika sopek u jezera Kivu.

V kráteru se nachází mohutné lávové jezero, které je neustále v pohybu. Zdejší láva s teplotou 800 až 950 °C má řídkou konsistenci a velmi rychle teče. Z toho důvodu sopka neustále ohrožuje města v okolí.

Vulkán mění pevninu

Nejhorší erupce nastala v roce 1977, kdy láva tekla po úbočí hory a připravila o život tisíce lidí. Magma se dostalo až k městu Goma, ve kterém zničilo 15 % budov a usmrtilo asi 150 lidí. Proud lávy dosáhl břehu jezera Kivu a vytvořil poloostrov. V roce 2002 vybuchla sopka znovu.

9. Popocatépetl

Kde: Mexiko

Vrchol: 5452 m. n. m.

Sopka leží zhruba 72 km jihovýchodně od hlavního města Mexika. Jedná se o druhý nejvyšší vrchol země. Popocatépetl je spojen s 3000 metrů vysokým sedlem Paso de Cortéz a druhým vulkánem Iztaccíhuatl.

Vrchol sopky je celoročně pokryt sněhem a ledem, ale často jsou nad vrcholem vidět mračna, která pocházejí z probíhajících vulkanických procesů. Největší sopečná aktivita nastala v roce 1994, kdy popel a plyny pokryly oblast do vzdálenosti až 25 km.

Zakletí milenci

Horu považovali Aztékové za posvátnou. Podle jejich mytologie sopka představuje bojovníka Popocatépetla, do kterého se zamilovala princezna Iztaccíhuatl. Její otec ale lásce nepřál a mladíka poslal do války.

Poté princezně lhal a řekl jí, že Popocatépetl ve válce padl. Princezna žalem zemřela. Když se mladý muž vrátil z boje, zemřel žalem také. Bohové pak oba milence proměnili v hory a přikryli sněhem. Erupce tak podle místních představují smutek Popocatépetla.

10. Mount Teide

Kde: Tenerife, Španělsko

Vrchol: 3718 m n. m.

Sopka na ostrově Tenerife, který je největším ze sedmi Kanárských ostrovů, leží nedaleko severozápadního pobřeží Afriky a zabírá více než polovinu rozlohy ostrova. Obvod kráteru činí těžko představitelných 48 km.

Největší erupci zažil ostrov v roce 1709, kdy lávový proud zavalil většinu přístavu Garachico na severním pobřeží. Magma tehdy protékalo údolím celých devět dní.

Naposledy byla sopka činná v roce 1909, kdy se po severozápadním svahu řinul 5 km dlouhý lávový proud.

Nejdelší stín na světě

Podél úpatí sopky se rozprostírá velmi úrodná nížina, která je po celý rok vlhká a zelená. Pěstují se zde banánovníky, mandloně, pomerančovníky a zelenina. Naproti tomu jižní svahy dešťové srážky prakticky neznají.

Sopka se může zapsat také světový unikátem – při východu slunce vrhá hora pyramidový stín do vzdálenosti až 200 km, a jde tak o nejdelší stín na světě.

11. Mount Rainier

Kde: Spojené státy americké

Vrchol: 4639 m n. m.

Tento stratovulkán leží 87 km jihovýchodně od města Seattle. Za velmi nebezpečnou sopku je považován především kvůli obrovskému množství vody, které zadržují místní ledovce.

Případná erupce by uvolnila masivní lahary a výsledkem by bylo zatopení celého údolí řeky Puyalluo a města Tacoma. Pokud by došlo k výbuchu, měl by devastující dopad na blízké území.

Sopečné jeskyně

S celkem 26 ledovci a celkem 93 km2 sněhových polí a ledovců jde o nejvíce zaledněný vrchol ve Spojených státech. Vznikla zde největší síť sopečných ledovcových jeskyní na světě s délkou chodeb až 3 km.

Malé kráterové jezero o hloubce 5 metrů a o velikosti 40 x 9 metrů je nejvýše položeným jezerem Severní Ameriky a nachází se pod 30 metry ledu, takže je přístupné pouze přes jeskyně.

12. Nevado del Ruiz

Kde: Kolumbie

Vrchol: 5321 m n. m.

Tento vulkán je aktivní už asi 2 000 000 let a vypíná se ve vzdálenosti přibližně 130 km západně od hlavního města Bogotá. Skládá se z mnoha vrstev lávy, střídající se s tvrzeným sopečným popelem a dalšími pyroklastickými horninami.

Vulkán je součástí sopečných masivů, které se skládají z dalších pěti sopek pokrytých ledovci. Čtyři z nich jsou stále aktivní.

Vulkanická hrůza

Sopka se stala známou pro svou katastrofickou erupci, která se udála 13. listopadu 1985, kdy se rozpustily vrcholy ledovce o rozloze 25 km2. Vzniklé lahary, tekoucí rychlostí 40 až 60 km/h, zalily město Armero a několik menších vesnic pod šest metrů silnou vrstvu bahna.

Přímo ve městě zemřelo více než 21 000 obyvatel z celkového počtu 23 000.  Po této katastrofě přijala kolumbijská vláda opatření, která by měla snížit riziko ztrát na životech.

13. Chaitén

Kde: Chile

Vrchol: 1122 m n. m.

Vulkán Chaitén byl dlouhou dobu považován za zcela vyhaslý. Několik tisíciletí totiž nejevil žádné známky aktivity. Kaldera o průměru 3 km v jižní části Chile se ale v roce 2008 probudila, když den před výbuchem přišla série menších zemětřesení.

Mrak sopečného popela a prachu vystoupal do výše asi 18 km. Po výbuchu město opustili téměř všichni obyvatelé. Půdu pokryla asi 15 cm vrstva popela, kontaminovány byly i zásoby vody, což ohrozilo nejen lidi, ale také asi přibližně 25 000 kusů skotu.

PLUS

Hrozba pro Evropu! Pod Německem bublá obří sopka!

Pocítit výbuch sopky můžeme i my v České republice. V Německu, 650 km od Prahy, se nachází spící vulkán, který vybuchuje každých 10 až 20 tisíc let. Naposledy došlo k erupci téměř před 13 000 lety, je zde tedy velké nebezpečí, že k ní dojde znovu.

Do atmosféry se tehdy dostalo 10 až 20 km3 sopečného materiálu a kouř sahal do výšky až 20 km. Důsledkem tohoto výbuchu poklesla teplota na celé planetě o půl stupně. Pokud by se tak stalo dnes, zničila by erupce téměř celou Evropu včetně našeho území.

Voda začíná bublat

Vulkanologové jsou přesvědčeni, že sopka je stále aktivní. Z jezera Laacher See vyvěrá na povrch oxid uhličitý, což má dokazovat, že se magmatická komora odplyňuje.

Jezero měří v průměru 8 km a jeho voda je průzračně modrá, velmi studená a má nezvykle hořkou příchuť. Vědci odhadují, že k erupci dojde přibližně za 5 až 8 tisíc let.

To by mělo za následek nejen úplné smazání některých evropských států z mapy, ale také obrovskou globální migraci obyvatelstva.