Ruce má spoutané za opěradlem židle. Tři vyšetřovatelé ho nechají na okamžik v místnosti samotného. Z kapsy hbitě vytahuje jelení lůj. Zabolí to, ale po namaštěných rukou pouta přetáhne přes zápěstí! Teď je čas utíkat…

Píše se rok 1988 a rodák z oklahomského Altusu Richard Lee McNair (*1958) si může udělat první zářez v kariéře vězeňského útěkáře. Za pomoci balzámu na rty si uvolní ruce z pout a za chvíli prchá skrz křivolaké ulice. Za zády neustále slyší policisty.

Doufá, že je setřese, když zaběhne do třípatrové administrativní budovy. Jenže dusot jejich kroků je mu stále v patách. Bezradný Richard otvírá okno. Ze třetího patra chce skočit do koruny stromů a sešplhat dolů. Větev ho ale neudrží. Jen co ho propustí z nemocnice kvůli pochroumaným zádům, putuje za mříže.

Po nevítaných hostech střílí

McNair není žádný svatoušek. Když ho v listopadu 1987 při jedné z mnoha vloupaček v Minotu v Severní Dakotě přistihnou dva muži, jednoho z nich zastřelí a druhého čtyřmi zásahy vážně zraní. Ze  zloděje je tak rázem i vrah.

Soud mu vyměří hned dvojnásobné doživotí za vraždu a pokus o ni a ještě navíc přidá 30 let za krádeže. Místo zpytování svědomí ale McNair stále dokola prchá před spravedlností.

Blonďák na útěku

Trik s jelením lojem mu vyjde jen jednou. Napodruhé, v říjnu 1992, se bude držet osvědčené klasiky. Hlídá si stravu, cvičí. Za chvíli má dobrou fyzičku a pár kilogramů dole.

Z věznice v severodakotském Bismarcku se protáhne spolu s dalšími dvěma trestanci ventilačním potrubím. Zatímco jeden z jeho kumpánů padne policii do rukou už za pár hodin a druhý za několik dní, McNair vydrží venku celých 10 měsíců! Pomůže mu i to, že si hned odbarví vlasy na blond.

Dvakrát to nestačilo

Do třetice všeho na útěku zmizí McNair z federálního vězení 5. dubna 2006. Jak? Vyjde mu jednoduchý fígl – odešle se z basy v krabici spolu se starými pytli určenými k opravě! V jeho boxu nechybí samozřejmě dýchací trubice.

Richardova tvář se vzápětí dívá z většiny kanálů amerických televizí. McNair se zatím ukrývá v Kanadě, ale i tam si musí dávat pozor. Jeho poslední útěk vykouzlí upřímný úsměv na tváři novináře Byrona Christophera (*1949). Se zločincem udržuje dlouho dobu kontakt a o jeho životě ví takřka všechno.

„Vystupte si z auta a ruce položte na kapotu!“ nařizuje McNairovi policista. Se zločincovou svobodou bude brzy amen. Nesklapla přitom žádná důmyslně nastrojená past vyšetřovatelů. Kdepak.

Vraha a zloděje objeví úplnou náhodou policejní hlídka, když jeho auto zastaví kvůli rutinní kontrole. McNair není ani trochu nervózní, směje se, vtipkuje s policií. Jenže důstojník ho najde v databázi a veškerá legrace končí. V současnosti McNair sedí ve věznici s maximální ostrahou Florence v Coloradu.