Útěk z vězení je pro odsouzené často vysněnou cestou ke svobodě a novému životu. Skutečnost ale většinou naráží na tvrdou realitu. Ne každý má schopnosti Jiřího Kajínka či důvtip hraběte Monte Christa.

Některé útěky proto skončily tak bizarně, že vešly do dějin. Přinášíme tři příběhy, v nichž se sen o svobodě rozplynul.

1) Klepání na špatné dveře

James Edward Russell, recidivista s bohatou kriminální minulostí, si v roce 2011 odpykával čtvrtý trest za padělání a krádež. Přesun do minimálně střeženého Olympic Corrections Center (Washington) mu připadal jako šance. V úterý 14. června za ranního kuropění utekl.

Po několika hodinách a 20 kilometrech dorazil k chatce v lese. Zaklepal. Dveře otevřel… vězeňský strážný z OCC, který tam měl volno. Russell se pokusil utéct, ale během pár hodin byl dopaden. Jeho trest se prodloužil a putoval do věznice s přísným režimem.

2) My nic, my odpadky

Brazilské léto 2012. Vězni Carlos Eduardo Barbosa Pereira a Sidney Neves da Cruz z věznice Delegacia de Furtos vymysleli „geniální“ plán: schovat se do pytlů na odpadky.

Obalení zbytky jídla čekali, až je personál vynese. Jenže nervy selhaly – pytle se začaly hýbat. Zaměstnanec si myslel, že jde o obří krysu. Při kontrole našel dva muže, kteří už zvedali ruce. Výsledek? Vyšší trest a pořádná sprcha.

3) Vydávat se za někoho jiného

Kenneth Chad Burnum (Tennessee, 2013) už měl dost mříží. Když slyšel, že Glenn Taylor bude propuštěn na kauci, rozhodl se jednat. Přihlásil se na jeho jméno, podepsal papíry a vyrazil ke dveřím. Vypadalo to slibně – až do poslední kontroly.

Strážný si všiml, že Burnum rozhodně nevypadá jako Afroameričan Taylor. „Jsem prostě hloupý,“ řekl Burnum. Výsledek? Obvinění z pokusu o útěk a zneužití identity.

Proč tyto příběhy fascinují?

Psychologové tvrdí, že útěky z vězení jsou symbolickým bojem proti systému. Ale realita ukazuje, že většina pokusů končí kvůli banálním chybám, nervozitě nebo špatnému odhadu. Tyto příběhy jsou mementem: touha po svobodě je silná, ale hloupost ještě silnější.