Pokud se má jedna jediná bitva druhé světové války označit za absolutně nejkrvavější, historici se shodují bez váhání. Bitva o Stalingrad se odehrává mezi lety 1942 a 1943 a stává se symbolem extrémního násilí, lidského utrpení i zlomového okamžiku celé války. Tady se nebojuje jen o město, ale o samotnou budoucnost Evropy.
Bitva o Stalingrad probíhá od srpna 1942 do února 1943 a střetávají se v ní nacistické Německo se Sovětským svazem. Boje se odehrávají doslova dům od domu, patro od patra, často na vzdálenost několika metrů.
Město na Volze se mění v hořící trosky a fronta se posouvá o desítky metrů denně, někdy jenom o schodiště nebo sklep. Vojáci bojují v mrazu, bez jídla, munice i spánku, zatímco civilisté zůstávají uvězněni v ruinách.

Totální zkáza
Rozsah ztrát je děsivý. Odhady hovoří o 1,7 až 2 milionech mrtvých, raněných a zajatých, přičemž padnou statisíce vojáků na obou stranách a obrovské množství civilistů. Čísla v tomto případě?
Pravděpodobně více než 800 000 německých vojáků je zabito, zraněno nebo zajato a přes 478 000 sovětských vojáků padne, je raněno nebo se ztratí. K tomu připočítáváme tisíce civilních obětí a totální zkáza města, které je téměř srovnáno se zemí.
Německá 6. armáda je obklíčena a postupně zničena, jde o první drtivou porážku Wehrmachtu, která otřese mýtem jeho neporazitelnosti. Zima, hlad a nemoci zabíjejí stejně nemilosrdně jako kulky a granáty.

Obrat na východní frontě
Bitva končí 2. února 1943 kapitulací obklíčené německé 6. armády. Stalingrad se zapisuje do dějin nejen jako nejkrvavější bitva druhé světové války, ale také jako zásadní obrat na východní frontě.
Sovětské vítězství znamená poprvé od začátku invaze v roce 1941 zásadní porážku Wehrmachtu a přechod iniciativy na stranu spojenců na východě.
Symbolicky i psychologicky to znamená konec německého postupu hluboko do sovětského území a začátek postupného vítězství Rudé armády až do Berlína.
Od této chvíle přechází iniciativa postupně na stranu Sovětského svazu a Německo už nikdy nezíská strategickou převahu.