Na první pohled se zdá, že pomalu nemůže být pro život nehostinnější místo, než je právě Jupiter.

Předpokládá se, že tato planeta má pevný povrch, možná tvořený z kovového vodíku, ale tlak je zde takový, že si jen s velkými obtížemi lze představit organickou formu, která by jej vydržela.

O Jupiteru se občas říká, že je hvězdou, která propadla u maturity. To je možná trochu nadnesené, hvězdný potenciál tento obr nemá, ale přesto se Jupiter právem honosí titulem Král sluneční soustavy.

A není bez zajímavosti, že i takové veličiny jako známý americký astronom Carl Sagan (1934 – 1996), podle jehož knižní předlohy byl natočen snímek Kontakt, či spisovatel Arthur C. Clarke (1917 – 2008) si s možností života na Jupiteru rádi zahrávali.

Jupiterovu atmosféru tvoří z velké části vodík, doplněný héliem.

Průměrná teplota se zde pohybuje kolem -121 °C. A přece… Už v roce 1953 Millerův-Ureyův experiment ukázal, že kombinací blesků a chemických sloučenin existujících v atmosféře primitivní Země je možné vytvořit z organických sloučenin obsahujících aminokyseliny složitější organické sloučeniny, které mohou sloužit jako základní stavební kameny života.

Simulovaná atmosféra obsahovala vodu, metan, čpavek a molekulární vodík. Tyto sloučeniny lze ve větším či menším množství nalézt i v Jupiterově atmosféře.

To samozřejmě nutně neznamená, že Jupiter je prostorem, který překypuje životem. Chybí zde ve větším množství voda, schází zde i těžší prvky, jež jsou pro život, jak jej známe ze Země, extrémně důležité. To se týká především hořčíku, draslíku nebo železa.

Samozřejmě nikdo nepředpokládá, že se po Jupiteru budou prohánět psi, medvědi nebo dokonce lidem podobní tvorové. Pokud by na Jupiteru život existoval, musel by se adaptovat na místní podmínky. A tato adaptace by dala jupiterovskému životu formu i tvar.

Ve chvíli, kdy schází voda, místo ní může v organismu posloužit čpavek. A koneckonců, potenciální Jupiteřané mohou existovat třeba na plynné bázi, tak jak si to představovali Clarke se Saganem.

Takový organismus, ne nepodobný balonu, by svou energii čerpal z vodíku, o který na Jupiteru vskutku není nouze.  Vědecká zkušenost nás však nutí být i k této možnosti skeptická, zvláště vzhledem k Jupiterovým povětrnostním podmínkám;

větry zde vanou obrovskou rychlostí 600  km/hod. Více odpovědí by měly přinést budoucí vědecké mise k Jupiteru

Například americká sonda Juno, která k Jupiteru doletí v červenci 2016.  Kolem roku 2020 by měla k Jupiteru vzlétnout průzkumná mise několika sond zvaná Europa Jupiter System Mission.

Cílem této mise by právě mělo být zjištění, zda Jupiterův systém splňuje podmínky pro obyvatelnost živými organismy.